Přeskočit na hlavní obsah

Tenkrát v létě o senách...

Dlouho jsem přemýšlela, jestli mám napsat článek o seně. Přeci jen to není kdovíjak atraktivní téma. Ale zkušenosti poslední doby mě přesvědčily, že seno je životně důležité pro zemědělce zabývající se živočišnou výrobou a pro většinu zemědělců představují sena zásadní část roku.



Při jedné akci jsme učili veřejnost nosit kupky sena



Seno je suchá tráva. Pro někoho je to jasné, ale divili byste se kolik dětí netuší, co vlastně seno je a běžně si ho pletou se slámou. Takže ještě jednou pro upřesnění - seno je usušená louka, tráva a používá se ke krmení zvířat v době zimy nebo sucha, prostě když tráva neroste. Sláma jsou obilná stébla, zbytky po žních z obilí a slouží jako podestýlka.V souvislosti se slámou bych ještě ráda zmínila slavné slamníky, tedy matrace vyrobené ze slámy, kdy se cícha z hrubého plátna naplnila slámou. Na slamníku se údajně spalo příjmeně.

Samotnému sečení první trávy, která po zimě naroste se říká senoseč a začíná běžně začátkem června. A jestli jste někdy přemýšleli, co je to ta otava ("žádnej neví jako já, jak se seče otava"), tak vězte, že to je druhá tráva, která pak stihne do zimy ještě dorůst.

K sečení dříve sloužila travní kosa nebo srp, které možná ještě máte na chalupě. Kosu i srp bylo potřeba brousit brouskem, který se skrýval v toulci s vodou. Občas se musela i naklepat na klepadle s babkou. Dnes sečeme sekačkami za traktorem. Seno se pak musí nechat uschnout. Během sušení se seno obrací hráběmi nebo obracečkami. Usušené seno se pozná podle toho, že šustí a i ty nejsilnější stvoly se snadno lámou.



Seno se pak sváželo na trakařích, žebřiňácích nebo valnících do stodol. Musí být opravdu perfektně suché, při vysoké vlhkosti může seno začít plesnivět nebo se může i samovznítit. Dneska seno balíme do balíků. Klasické balíky jsou slisované do válců o hmotnosti několik metráků. My si s tetou necháváme pomocí starého balíkovače dělat lehčí balíky, hranaté o hmotnosti jen několika desítek kil. Snáze se nám s nimi manipuluje.

Někdo říká, že seno by se mělo po usušení nechat ještě 6 týdnů odležet, než se začne zkrmovat, aby zvířatům neudělalo zle. My to dodržujeme, ačkoliv jsem četla, že to není nutné. Se senem by se mělo také co nejméně manipulovat, aby si zachovalo, co nejdelší vlákna a vysoký obsah vitamínů.

Sena na zimu potřebujeme opravdu hodně, jen na naše malé hospodářství musíme naskladnit zhruba 1000 balíků sena. A to není sranda, docela jsme se u toho celá rodina zapotili :D Jedna ovce sní asi půl kila až kilo sena denně. Ale taková dojnice až 15 kilo. 

Celá rodina na senách


Seno je také samosebou nejrůznější kvality podle druhu louky, ale v tom se já zas až tolik neorientuju, takže o tom zase jindy. Myslím, že už máte celkem jasnou představu o tom, jak je seno důležité a že, ostatně jako se vším v zemědělství, je za ním spousta práce a potu. Na druhou stranu vůně sena je neodmyslitelně spjatá s venkovem a snad každé dítě, by si mělo zkusit jako to je, rozběhnout se a skočit do kupky sena.

Zkoušeli jste si jako děti hrát v seně nebo teď sami sečete králíkům tak, jako to dělával váš děda? 


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Králičí spektrum

Do našeho králičího osazenstva přibylo několik nových kousků. O angorských králících a českých strakáčích jsem už články psala. Teď pro vás mám další tři plemena, kterými se můžeme pyšnit. Králíčci jsou ale bez papírů, takže nejsou vhodní do zájmového chovu nebo na prodej. Nicméně na ukázku k muzeu jsou skvělí, všichni se nechají mazlit a hladit. Jsou krásným příkladem práce chovatelů, kteří za léta snažení dosáhli úžasných barevných kombinací. Evžena, burgunského králíka jsme dostali od lidí, kteří si ho koupili jako zakrslého králíka. Nicméně Evžen poněkud vyrostl a nevešel se jim do klece pro zakrslé králíky, tak skončil u nás. My ho u nás necháme dožít a bude mazlený námi i návštěvníky muzea. Kuní ramlici a kaliforňačku jsme dostali od Lenky Limů. Ta chová tato plemena na kůži, vydělává si kožky. Tyto dvě králičice už byly nad rámec chovu, tak je dala nám. Obě jsou celkem krotké, ale jak už to bývá, nejsou tak mazlivé jako samci. Burgunský králík Toto krásné zrzavé plem...

Ekologická domácnost (a ekonomická)

Tak a je to tady! Mám vlastní domácnost. A protože chci, aby naše příroda i venkov mohly volněji dýchat a mám dobrý pocit, když můžu pro planetu udělat něco dobrého, rozhodla jsem se, že ta moje domácnost bude ekologičtější. Možná nedělám vše, co bych mohla, ale snažím se, abych mohla žít s čistým svědomím, že jsem něco udělala. Zde je pár nápadů jak to dělat podle mě lépe. 1. Nejlepší je ten odpad, co vůbec nevzniká Je to pravda, ale dost těžko se to uvádí do praxe, zvlášť pokud nebydlíte v Praze, ale na malém městě jako já. V Praze už fungují obchody bezobalové, kde nakoupíte přímo do svých donesených skleněných nádob a pytlíků. Tady si o tom můžeme nechat jen zdát. Takže se aspoň snažím co můžu. Ovoce a zeleninu mám svojí ze zahrádky nebo od sousedů. Pokud už si zeleninu kupuji, vždy dám přednost té, kterou si můžu nabrat sama a ne už baleným kouskům. Na ovoce jsem si ušila stylový pytlíček s dekorem jablek. Mléko si čepuji z mlékomatu do skla a doma si z něj vyrábím jogurt...

Svatomartinské posvícení

I když bydlím v Týně nad Vltavou, stále slavím naše radomyšlské martinské posvícení. Posvícení bývá často poslední bujará oslava před nastávajícím vánočním půstem a zároveň využívá plné bohatosti, kdy jsou sýpky stále plné. Posvícení oslavuje výročí vysvěcení místního kostela a v Radomyšli máme právě krásný gotický a velmi starobylý kostel zasvěcený svatému Martinu. gotický kostel v Radomyšli  Svatý Martin je veskrze sympatický světec, který se narodil na území dnešního Maďarska. Už od mládí se chtěl dát na církevní dráhu, ale rodiče mu vybrali cestu vojáka římské armády. Jeho otec byl vojákem celý život. Martin plnil své povinosti spolehlivě a poctivě, takže se stal důstojníkem. Přestože byl římským vojákem, zachovával si křesťanské ctnosti. Ke svému sluhovi se choval svatý Martin půlí plášť žebrákovi bratrsky, byl skromný a laskavý. Nejznámnější je legenda o žebrákovi a plášti. U městské brány v Amiensu v zimě v roce 335 uviděl Martin žebráka, který se třásl zimou a...