Svatomartinské posvícení

I když bydlím v Týně nad Vltavou, stále slavím naše radomyšlské martinské posvícení. Posvícení bývá často poslední bujará oslava před nastávajícím vánočním půstem a zároveň využívá plné bohatosti, kdy jsou sýpky stále plné. Posvícení oslavuje výročí vysvěcení místního kostela a v Radomyšli máme právě krásný gotický a velmi starobylý kostel zasvěcený svatému Martinu.

gotický kostel v Radomyšli

 Svatý Martin je veskrze sympatický světec, který se narodil na území dnešního Maďarska. Už od mládí se chtěl dát na církevní dráhu, ale rodiče mu vybrali cestu vojáka římské armády. Jeho otec byl vojákem celý život. Martin plnil své povinosti spolehlivě a poctivě, takže se stal důstojníkem. Přestože byl římským vojákem, zachovával si křesťanské ctnosti. Ke svému sluhovi se choval

svatý Martin půlí plášť žebrákovi

bratrsky, byl skromný a laskavý. Nejznámnější je legenda o žebrákovi a plášti. U městské brány v Amiensu v zimě v roce 335 uviděl Martin žebráka, který se třásl zimou a prosil o almužnu. Martin neměl ani peníze, ani jídlo a tak ho napadlo, že aspoň rozpůlí svůj plášť, aby se měl žebrák jak zahřát. V noci pak ve snu uviděl Ježíše oděného do půlky pláště, jak mu děkuje. Po této události se Martin nechal pokřtít a odešel z armády. Žil jako poustevník, ale brzy se nechal vysvětit na kněze a nakonec byl pro svou oblíbenost jmenován biskupem. K této události se váže také jedna pověst, která přímo souvisí s jednou naší tradiční posvícenskou pochoutkou. Martin tušil, že ho chtějí jmenovat biskupem, byl ale příliš skromný a schoval se v husinci. Husy ho ale svým kejháním prozradili a lidé ho našli. Husy za tento svůj skutek musí tedy na svatého Martina trpět.Od té doby si dopřáváme 11. listopadu pečenou husu. Z jejich kostí se pak věštila budoucnost.

Další zvyky na Martina:

• Zima už je definitivně na spadnutí a poslední čerstvé plody lidí uctívali. Často si do nich vyřezávali otvory a vkládali do nich svíce. Jablka, dýně i řepy tak ukazovali lidem cestu k Betlému.
• Lidé na svatého Martina chodili odevzdat naturální daň místnímu pastýři za to, že se staral o stáda a plemeného býka. Proto se tomu říkalo "Bejkova svatba".
• Někde se loučili čeledíni s hospodářem už na Václava, ale po většinou na Martina. Chasa dostávala od hospodyně pohoštění. Hospodář prodlužoval smlouvy s čeledíny, se kterými byl spokojen. Mládež pak hodovala a slavila. Takovým mladým bujarým opilcům se říkalo "martínci".  

Já pro vás mám ale recept na trochu jinačí martinskou dobrotu a to na Martinské podkovy. Jsou to zahnuté rohlíky s makovou nebo i ořechovou náplní. K těm se vážou hned dvě půvabné pověsti. Martin chtěl údajně obdarovat chudé lidi a tak poručil svému koni, aby si sundal podkovy a ty se proměnily ve vypečené zlaté rohlíčky. Druhá pověst říká, že Martin měl macechu, která ho chtěla otrávit. Připravila mu tedy rohlíky a jeden z nich otrávila jedem. Aby poznala, který to je, zahnula ho. Když ale vyndala rohlíky z pece ven, zahnuté byly všechny.

Potřebujete:

1 kilo polohrubé mouky
1 kostku tuku (máslo, hera)
1 kostku kvasnic
6 žloutků
trochu cukru, špetku soli
vodu nebo mléko

Nejprve si připravíme kvásek. Můžeme použím vodu nebo mléko, které ohřejeme, aby bylo vlažné. Do vlažnho mléka rozdrobíme droždí a můžeme přidat trochu cukru na podporu množení kvasinek. Kvásek následně smícháme s ostatními ingredincemi. Vše důkladně propracujeme ideálně v mixéru. Těsto musí být hladké a nesmí se chytat vařečky. Těsto poté necháme kynout na teplém místě zhruba hodinu. Po vykynutí těsto vyválíme a vykrajujeme rovnoramenné trojúhelníky. Ty plníme makovou náplní. Tu vytvoříme tak, že spaříme mák vodou a dochutíme ho skořicí, rumem a švestkovými povidly. Trojúhelníčky zavineme od základny a vzniknou rohlíčky, které zahneme do potkovy. Pečeme do zlatova a teplé potíráme máslem s medem a rumem.

Na závěr zase pár pranostik:

Na svatého Martina kouřívá se z komína a na Kateřinu schováme se pod peřinu.

Martinův led bude vodou hned.

Když o Všech svatých nemá zima moci, tak má o svatém Martinu o půlnoci.