Kde se vzala Farmářka Lucka

Spousta lidí říká, že dnešní mladí už nechtějí pracovat, jsou líní, nemají zájem o tradiční hodnoty a ze zemědělství utíkají. V naší firmě pracují téměř samí mladí lidé mezi 20 a 40 lety. A je to skvělé. Skvělý příklad je třeba náš zootechnik. Je mu 24 a končí inženýra, už pracuje, letos se oženil, přestavuje si domek, je včelař, jako svatební dar dostal krávu a chce aspoň 4 děti. A proč ne? :D

Já jsem se k zemědělství dostala trochu omylem a trochu přirozenou cestou. Narodila jsem se v jedné vsi na Strakonicku, takže venkovanka jsem od narození. Moji prarodiče ale koupili JZD v jedné vesnici na Šumavě a tam dodnes jejich dcera chová skot, simentály. Jako dítě školou povinné jsem tam trávila prázdniny. Jezdila jsem na koni, kydala prasatum, účastnila se zabijaček. Tam byly moje farmářské začátky. Pak jsem šla na gymnázium a moje cesty k babičce se staly vzácnější. Postupně jsem ale stále častěji navštěvovala svojí tetu, která se provdala do velké zemědělské firmy v Týně nad Vltavou. Po gymnáziu jsem nastoupila na vysokou a stále navštěvovala tetu. Později, když někam jela, tak jsme u ní s přítelem spali a starali se o zvířata. Po ukončení vysoké školy jsem si našla byt v Týně, strejda mě zaměstanal v jeho firmě, kde mám v současnosti na starost agroturistiku, ubytovávám lidi u nás na farmě a taky organizuji svatby na statku. Pomáhám v kanceláři s jednodušími prácemi a provádím odbornější prohlídky v našem muzeu. Ve volném čase chodíme s přítelem na výlety, staráme se o zvířata, vaříme, pořádáme rodinné oslavy, držíme tradice... Přišlo mi to tak krásné, že jsem se musela o to všechno se světem podělit a tak píšu tento blog. Doufám, že blog bude přinášet inspiraci a klidnou pozitivní atmosféru všem čtenářům. 

Sladěná se statkem, červené dřevo, svetr a šátek, modré monterky a traktor. To se musí ocenit :D

Kdo je Farmářka Lucka? Dříve jsem často publikovala na webu blog.cz a tam byl docela zajímavý dotazník, který mohli autoři vyplnit a tak se podělit o své zájmy a pohlady se svými čtenáři. Čtenář pak hned viděl v autorovi spřízněnou duši. Tady na googlu nic takového není, takže si to uměle vytvořím v tomto článku. 

Oblíbené filmy: Miluju filmy pro pamětníky, líbí se mi jak v nich ej všechno krásné a pozitivní. Jsou to příběhy prostého štěstí obyčejného člověka se šťastným koncem a ukazují, jak by mohla naše společnost ve třicátých letech vypadat bez války. Takže Tři můži na sněhu, Eva tropí hlouposti, Dědečkem proti své vůli, Nebe a dudy...Pak pořád dokola koukám na romantická dramata z 19. století. Příběhy skryté lásky, kdy to mezi dvěma lidmi jiskří. Pýcha a předsudek, Anna a král, Poslední samuraj nebo český Hastrman. Ráda se kouknu na Starce na chmelu nebo na Hercula Poirota.

Oblíbená hudba: Poslouchám téměř vše, záleží na náladě. Moderní hudbu, co hrajou v rádiu, hlavně techno a elektronickou hudbu. Ráda mám i dechovku, na kterou mco ráda tancuju, ačkoliv na zábavy nechodím. Mám ráda Daniela Landu. Nejradši ale poslouchám lidovou hudbu, koledy, písničky, Čechomor a podobně. Jakožto vystudovaná rusistka poslouchám i ruské skupiny. 

Oblíbené seriály a pořady: Absolutně miluji seriál MASH z korejské války, kvůli životním příběhům a jemnému humoru (, ale až ty díly, kde je Winchester). Koukám na The Simpsons. Z pořadů se mi líbí Ano, šéfe!, prtoože je to krásný exkurz do české společnosti. Líbí se mi i docureality Dovolená ve starých časech. Koukám na Herbář a podobné hobby magazíny ČT.

Oblíbené jídlo: To se dá jen těžko říci. Jím ráda a hodně. Miluju českou kuchyni, která tvoří 90% mého jídelníčku. Všechny klasické omáčky a polévky. Mám ráda sladké. Z mezinárodní kuchyně pak hlavně italskou, indickou a ruskou kuchyň. Pochutnám si na rybě a zelenině. Ale když o tom tak přemýšlím, tak se neudržím, když vidím sladké knedlíky s borůvkami, tvarohem, cukrem a máslem. 

Já a sport: Když jsem vážila 78 kilo, tak už jsem se naštvala a rozhodla se, že schodím. Psala jsem o tom i blog. Změnila jsem životosprávu. Jedla jen celozrnné věci, hodně bílkovin, masa a tvarohu. Začala jsem třikrát týdně cvičit. Při studiu to šlo. Cvičila jsem v rámci univerzity. Uhranul mi kruhový tréning, jóga a bosu. Bylo to hlavně učiteli a trenéry, kteří byli prostě skvělý. Tělocviky byly zdarma a já se zpevnila a skutečně zhubla na mých současných 65 kilo, které si jakžtakž udržuji. Po škole ale nastal problém. Méně času a trenéři v Týně mi absolutně nevyhovují. Takže fyzická zdatnost šla rapidně dolů. Přesto se udržuji. Občas si zavičím jógu, v létě chodíme plavat do řeky, celý rok pak vyrážíme na dlouhé procházky a výlety s trekingovými holemi. V zimě je to pochopitelně horší. A když si pak člověk dá celý víkend kydání u zvířat, tak se taky zapotí. Kéž bych našla nějakého levného a skvělého trenéra, jako byl ten na vysoké...

Já a koníčky: Můj největší koníček je teď vaření, péče o zvířata a tento blog. Ráda tvořím, háčkuju, maluju a podobně. Ráda bych se vrátila ke sportu, jak jsem psala výše. Miluji hudbu a zpěv a moc ráda bych se vrátila do ZUŠ a hrála na flétnu. Na základní škole jsem hrála 8 let na housle a 5 let na flétnu. Ráda bych i zpívala v nějakém sboru. Miluju historii a příběhy. 

Oblíbené knihy: Můj přítel to se mnou má těžké. Sám je vášnivý čtenář a pořád čte něco nového. Já točím víceméně dokola pořád to samé. Čachtickou paní a Pověsti katovské rodiny Mydlářů nedám z ruky. Miluju knížky Dana Browna, protože mi u nich mrazí po celém těle napětím. Z českých současných autorů čtu Vladimíra Šindeláře, což je archivář a muzejník z Milevska a věnuje se regionálním dějinám, příběhům, které se staly v Jižních Čechách. Doporučuji Kriminální příběhy ze staré Šumavy. 

Oblíbené místo: Líbí se mi skoro všude. Každé místo má něco do sebe. Ale doma je nejlíp. Jám teď doma na hodně místech. Ale Radomyšl, kde jsem se narodila je kouzelné místo. Kde je ale nebeský klid a neobyčejné kouzlo krajiny? Jednoznačně v Hoslovicích v Pošumaví. 

Povaha?: Jsem extrovert. To je jistá věc. Ráda oslovuji lidi, ráda mluvím, ráda vystupuji a ukazuji, co umím. Nebojím se mluvit na veřejnosti. Nicméně nevyhledávám bujarou společnost, takže na nějakých večírcích nebo zábavách mě nepotkáte. Mám ráda svůj klid, ale myslím, že tomu mě naučil spíše můj přítel, který je typickým introvertem. Jsem spíše stabilní povahy, s občasnými výkyvy nálad, kdy jsem protivná, rozmrzelá a na slovo skoupá. Myslím, že nejsem tvrdohlavá a urážlivá a dá se se mnou domluvit. Jsem spíše sangvinik, optimista. Jsem empatická, ale nedávám to znát. Myslím, že svými vlastnostmi vyvažuji svého přítele, který je opak toho, co jsem sem napsala :)

Nejoblíbenější zvíře: Tahle kolonka na blog.cz není, ale já si ji přidala. Mám ráda všechna zvířata, ale nejradši mám králíky :)