Přeskočit na hlavní obsah

Prácheňský poklad

Hnětýnky jsou symbolem posvícení na Prácheňsku. Jsou také naší hrdostí, protože nikde jinde je nenajdete. Hnětýnky jsou z bohatého těsta a bohatě zdobené cukrovými ozdobami. Nejradši používám květy a holubičky, ale dnes seženete všechno od opic po půllitry piva. Hnětýnkami se obdárovávají ti nejbližší, ale u nás ve škole byl zvyk nosit je učitelce, kterou máte nejraději. Nosila jsem je i na vysoké profesorkám a teď je nosím kolegyním do práce. Původně je ale pekly prácheňské dívky svým milým za to, že s nimi celý rok na muzikách tančili. Hnětýnky nejsou ničím dietním, ale já si vymyslela trochu odlehčený recept, o který se s vámi také podělím. Formy na hnětýnky jsou dnes už po většinou nerezové, ale já pro vás mám nafocený unikát a rodinný poklad - smaltované formičky, které mi dala moje prababička z nádraží, která je v současnosti v domě s pečovatelskou službou takže už nepeče.



Klasická prácheňská litá hnětýnka: 

Na 12 malých nebo 6 velkých hnětýnek:

Formičky na hnětýnky poctivě vymažte sádlem a vysypejte strouhankou. 300 g polohrubé mouky smíchejte s práškem do pečiva z vinného kamene. V misce utřete do pěny kostku tuku (máslo nebo kvalitní rostlinný tuk, Heru) s 200 g cukru, přilijte lžíci rumu a  pravý vanilkový cukr nebo vanilku. Ze tří vajec (já dávám ale 4) oddělte žloutky a bílky, bílky vyšlehejte do tuhého sněhu a žloutky přidejte k tuku s cukrem a promíchejte. Do žloutkové směsy postupně přidávejte mouku a opatrně vmíchávejte sníh. Těsto po lžících vložte do formiček, pokryjte jen dno, těsto se rozlije a hodně nabyde. Pro jistotu dávejte formičky na plech a ne rovnou do trouby, kdyby přetekly. Pečte v předehřáté troubě na 180 stupňů asi 20 minut podle velikosti forem. Když je špejle suchá, hnětýnky jsou hotové. Hnětýnky se polívají rozpuštěnou čokoládou, kterou potřete střed. Bílé hnětýnky se mažou rumovou polevou z moučkového cukru, rumu a horké vody. Do neztuhlé polevy zapíchejte souměrně cukrové ozdoby. Nebojte se barev a vzorů, mají být hodně veselé, možná až trochu přeplácané.Je koneckonců posvícení a je potřeba se promastit a pobavit před adventním půstem :)



Odlehčená a moderní varianta:

Potřebujete na 3 hnětýnky:

200g polohrubé rýžové mouky
2 vejce
1 velkou lžičku másla
1 velkou lžičku kokosového tuku
2 lžíce ořechového oleje
1 kypřící prášek do pečiva
1 lžíci medu (kokosové cukru, sirupu...)

Med, tuky a žloutky vešleháme do pěny. Z bílků si vyšleháme sníh. Mouku smícháme s kypřidlem. Do žloutkové směsy postupně opatrně vmícháváme mouku i sníh. Formičky vytřeme tukem a vysypeme moukou nebo lépe strouhankou. Do formiček přidáme těsto na 1 cm tloušťky. Pečeme na 180 stupňů asi 20 minut. Po vystydnutí zdobíme rozpuštěnou čokádou popřípadě rumovou nebo citrónovou polevou a cukrovími ozdobičkami.





Tyhle jsou od moji mamky:

tady už toho mám dost :D

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Králičí spektrum

Do našeho králičího osazenstva přibylo několik nových kousků. O angorských králících a českých strakáčích jsem už články psala. Teď pro vás mám další tři plemena, kterými se můžeme pyšnit. Králíčci jsou ale bez papírů, takže nejsou vhodní do zájmového chovu nebo na prodej. Nicméně na ukázku k muzeu jsou skvělí, všichni se nechají mazlit a hladit. Jsou krásným příkladem práce chovatelů, kteří za léta snažení dosáhli úžasných barevných kombinací. Evžena, burgunského králíka jsme dostali od lidí, kteří si ho koupili jako zakrslého králíka. Nicméně Evžen poněkud vyrostl a nevešel se jim do klece pro zakrslé králíky, tak skončil u nás. My ho u nás necháme dožít a bude mazlený námi i návštěvníky muzea. Kuní ramlici a kaliforňačku jsme dostali od Lenky Limů. Ta chová tato plemena na kůži, vydělává si kožky. Tyto dvě králičice už byly nad rámec chovu, tak je dala nám. Obě jsou celkem krotké, ale jak už to bývá, nejsou tak mazlivé jako samci. Burgunský králík Toto krásné zrzavé plem...

Ekologická domácnost (a ekonomická)

Tak a je to tady! Mám vlastní domácnost. A protože chci, aby naše příroda i venkov mohly volněji dýchat a mám dobrý pocit, když můžu pro planetu udělat něco dobrého, rozhodla jsem se, že ta moje domácnost bude ekologičtější. Možná nedělám vše, co bych mohla, ale snažím se, abych mohla žít s čistým svědomím, že jsem něco udělala. Zde je pár nápadů jak to dělat podle mě lépe. 1. Nejlepší je ten odpad, co vůbec nevzniká Je to pravda, ale dost těžko se to uvádí do praxe, zvlášť pokud nebydlíte v Praze, ale na malém městě jako já. V Praze už fungují obchody bezobalové, kde nakoupíte přímo do svých donesených skleněných nádob a pytlíků. Tady si o tom můžeme nechat jen zdát. Takže se aspoň snažím co můžu. Ovoce a zeleninu mám svojí ze zahrádky nebo od sousedů. Pokud už si zeleninu kupuji, vždy dám přednost té, kterou si můžu nabrat sama a ne už baleným kouskům. Na ovoce jsem si ušila stylový pytlíček s dekorem jablek. Mléko si čepuji z mlékomatu do skla a doma si z něj vyrábím jogurt...

Svatomartinské posvícení

I když bydlím v Týně nad Vltavou, stále slavím naše radomyšlské martinské posvícení. Posvícení bývá často poslední bujará oslava před nastávajícím vánočním půstem a zároveň využívá plné bohatosti, kdy jsou sýpky stále plné. Posvícení oslavuje výročí vysvěcení místního kostela a v Radomyšli máme právě krásný gotický a velmi starobylý kostel zasvěcený svatému Martinu. gotický kostel v Radomyšli  Svatý Martin je veskrze sympatický světec, který se narodil na území dnešního Maďarska. Už od mládí se chtěl dát na církevní dráhu, ale rodiče mu vybrali cestu vojáka římské armády. Jeho otec byl vojákem celý život. Martin plnil své povinosti spolehlivě a poctivě, takže se stal důstojníkem. Přestože byl římským vojákem, zachovával si křesťanské ctnosti. Ke svému sluhovi se choval svatý Martin půlí plášť žebrákovi bratrsky, byl skromný a laskavý. Nejznámnější je legenda o žebrákovi a plášti. U městské brány v Amiensu v zimě v roce 335 uviděl Martin žebráka, který se třásl zimou a...