Přeskočit na hlavní obsah

Před bezem klekni!

Konečně mám po škole a tak jsem se rozhodla začít bylinkařit. Pro každou začínajíví bylinkářku není nic snadnějšího než posbírat květy černého bezu, které najdete úplně všude. Nám roste přímo u stodoly na pastvině.

Roste všude!
Černý bez se používá už od antiky a ne nadarmo se říká: "před heřmánkem smekni, před bezem klekni". Dnes ho najdeme prakticky úplně všude: na krajích lesů, uprostřed pole, u stájí a maštalí, kde se vysazoval, aby zaháněl dobytčí mor. Kvete právě teď, tedy od konce května do konce června. Květy se sbírají za suchého počasí a měly by být v plném květu nebo těsně před ním. Květy jsou neobyčejně bohaté na vitamíny A a C, třísloviny a další léčivé látky, které působí především proti nachlazení. Proto se suší do 40 stupňů a na podzim se využívají při chřipkách. Bezový čaj uleví od horečky a báječně chutná.




 Sirup nebo macerát? 
Mnoho z vás zná jistě bezový sirup. Já ho však nedělám. Převařením a konzervováním ztratí všechny své účinné látky. Na zimu si tak ve spíži skladujeme jen ochucený cukr. Dokud bez kvete, tak si každý den dopřávám skleničku bezovky, tedy za studena macerovaného bezu.
Na jednu skleničku počítejte jedno květenství. To pak zalijte přiměřeným množství vody, přidejte citrón a třeba i další bylinky (výborná je máta nebo meduňka). Bez nechte macerovat alespoň 15 minut, aby se pil z květů dostal do vody. Případné broučky lze vybrat opatrně sítkem. Macerát si samosebou doslaďte podle chuti libovolným sladidlem, já v tomto přípdě používám na 1 slenici 1/2 lžičky třtinového cukru.


Bez ve staročeské kuchyni
Kosmatice jsou staročekým receptem a říká se jim také řízky chudých. Jde jen o obalené květy bezu v  hustším těstíčku na palačinky. Chutí připomínají obalený květák a podávat se můžou naslano s bramborem nebo salátem. Do těsta lze přidat i trochu piva. Sladká varianta může být posypána skořicový cukrem nebo zakápnuta medem. 




Tak si užívejte jarně letní dny a při trhání bezu nezapomeňte na klobouk, sluníčko už má totiž vážně sílu. Těším zase u dalšího článku :)



Půjdete na bez příště se mnou? :)


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Svatomartinské posvícení

I když bydlím v Týně nad Vltavou, stále slavím naše radomyšlské martinské posvícení. Posvícení bývá často poslední bujará oslava před nastávajícím vánočním půstem a zároveň využívá plné bohatosti, kdy jsou sýpky stále plné. Posvícení oslavuje výročí vysvěcení místního kostela a v Radomyšli máme právě krásný gotický a velmi starobylý kostel zasvěcený svatému Martinu. gotický kostel v Radomyšli  Svatý Martin je veskrze sympatický světec, který se narodil na území dnešního Maďarska. Už od mládí se chtěl dát na církevní dráhu, ale rodiče mu vybrali cestu vojáka římské armády. Jeho otec byl vojákem celý život. Martin plnil své povinosti spolehlivě a poctivě, takže se stal důstojníkem. Přestože byl římským vojákem, zachovával si křesťanské ctnosti. Ke svému sluhovi se choval svatý Martin půlí plášť žebrákovi bratrsky, byl skromný a laskavý. Nejznámnější je legenda o žebrákovi a plášti. U městské brány v Amiensu v zimě v roce 335 uviděl Martin žebráka, který se třásl zimou a...

Králičí spektrum

Do našeho králičího osazenstva přibylo několik nových kousků. O angorských králících a českých strakáčích jsem už články psala. Teď pro vás mám další tři plemena, kterými se můžeme pyšnit. Králíčci jsou ale bez papírů, takže nejsou vhodní do zájmového chovu nebo na prodej. Nicméně na ukázku k muzeu jsou skvělí, všichni se nechají mazlit a hladit. Jsou krásným příkladem práce chovatelů, kteří za léta snažení dosáhli úžasných barevných kombinací. Evžena, burgunského králíka jsme dostali od lidí, kteří si ho koupili jako zakrslého králíka. Nicméně Evžen poněkud vyrostl a nevešel se jim do klece pro zakrslé králíky, tak skončil u nás. My ho u nás necháme dožít a bude mazlený námi i návštěvníky muzea. Kuní ramlici a kaliforňačku jsme dostali od Lenky Limů. Ta chová tato plemena na kůži, vydělává si kožky. Tyto dvě králičice už byly nad rámec chovu, tak je dala nám. Obě jsou celkem krotké, ale jak už to bývá, nejsou tak mazlivé jako samci. Burgunský králík Toto krásné zrzavé plem...

Knížky Farmářky Lucky

Dlouho jsem přemýšlela, jestli mám napsat o knížkách, které ráda čtu. Nejsem přece žádný kritik :D Ale beru to tak, že třeba někoho ispiruji k přečtení něčeho, čemu věřím :) Zima je doba, kdy má člověk nejvíce času na čtení. Ráda čtu kuchařky a knížky o venkově. Z příběhových knih mám nejraději historické romány.  Tady je pár knížek, které vám mohu s čistým svědomím doporučit. Tyto knihy mají vždy nějakou přidanou venkovskou hodnotu. Přenesou vás na louky, do šumavských lesů, do světničky našich prababiček nebo na náves 18. století. Poskytnou vám dobrodružství, napětí i romantiku, a mnoho informací ze života našich předků. Kuchařky a knihy o tradicích a venkově Krkonošská kuchařka aneb hory dávají chléb je kniha Miloše Gerstnera z roku 2015. Nejde ale o klasickou kuchařku s abecedním seznamem receptů. Kuchařka obsahuje vyprávění o životě v horách na přelomu 19. a 20. století v každém měsíci roku. Je plná lidových tradic a nádherně realisticky vykreslené bídy i radosti obyv...