Přeskočit na hlavní obsah

Vdolky aneb chuť jižních Čech

Moje prababička žila prakticky na samotě, které se říkalo a říká Ostrov na Blatensku. Zažila dva císaře a všechny prezidenty. Zemřela v roce 2014 ve věku 99 let. Celý její život prováděla tvrdá práce, nosila šátek a zástěru a doma měla kouzelnou pec s plotnou, na které pekla tyto vdolky. Spolu s kulajdou a škvarkovými plackami jde o recept, který patří mezi naše rodinná dědictví. Těsto je ze surovin, které měli lidé na vsi vždy po ruce - mléko, vejce, mouka. Naopak chybí tuk, který byl drahý a nedostatkový. Vdolky jsou tak lahodné, že obvykle sním tak 4 naráz :)


 Mouka, vejce, mléko
Na těsto vám, jak už jsem zmiňovala výše, stačí jen hladká mouka (může být i celozrnná špaldová, tu jsem použila na prvním obrázku), mléko, vejce a kvásek z droždí. Vše smícháme a necháme kynout alespoň hodinu na teplém místě pod utěrkou. Z těsta následně tvarujeme vdolky, od kraje do středu vytahujeme těsto do tvaru vdolečku.


 Na plotně
Vdolky pečeme na rozpálené plotně. Asi ne každý má doma pec nebo kamna, takže si vystačíte s kontaktním grilem nebo i s rozpálenou pánví. Na kamnech nezapomeňte dát vdolky na okraje mimo hlavní žár, musí se péct pozvolna, jinak se spálí a uvnitř budou syrové. Pečený vdolek je na zaklepání nožem dutý a tvrdý.

vdolky na plotně, dva se spály, byly moc u žáru

Na hotové rozkrojené vdolky patří domácí povidla (švestková, jablečná, borůvková), tvrdý tvaroh, který je v tomto případě domácí a lžička zakysané smetany, popřípadě tučného smetanového jogurtu.






Maso jenom o neděli
Vdolky se podávají ideálně po sytější polévce jako druhý chod a tvoří tak skvělý oběd. Dříve ostatně maso přišlo na stůl jen v neděli a jinak se jedly spíše tato sladká jídla. Konzumujte ihned teplé nebo je přikryjte utěrkou a jezte do druhého dne. Třetí den už bývají velmi tvrdé, nezapomeňte, že v těstě není tuk, který by udržoval pečivo vláčné.
Teď už vás nebudu zdržovat od vaření tak s chutí do toho!

hrušková povidla jsou na vdolkách taky skvělá
Zkusíte vdolky doma? Jestli ano, pochlubte se, jak vám chutnaly.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Svatomartinské posvícení

I když bydlím v Týně nad Vltavou, stále slavím naše radomyšlské martinské posvícení. Posvícení bývá často poslední bujará oslava před nastávajícím vánočním půstem a zároveň využívá plné bohatosti, kdy jsou sýpky stále plné. Posvícení oslavuje výročí vysvěcení místního kostela a v Radomyšli máme právě krásný gotický a velmi starobylý kostel zasvěcený svatému Martinu. gotický kostel v Radomyšli  Svatý Martin je veskrze sympatický světec, který se narodil na území dnešního Maďarska. Už od mládí se chtěl dát na církevní dráhu, ale rodiče mu vybrali cestu vojáka římské armády. Jeho otec byl vojákem celý život. Martin plnil své povinosti spolehlivě a poctivě, takže se stal důstojníkem. Přestože byl římským vojákem, zachovával si křesťanské ctnosti. Ke svému sluhovi se choval svatý Martin půlí plášť žebrákovi bratrsky, byl skromný a laskavý. Nejznámnější je legenda o žebrákovi a plášti. U městské brány v Amiensu v zimě v roce 335 uviděl Martin žebráka, který se třásl zimou a...

Králičí spektrum

Do našeho králičího osazenstva přibylo několik nových kousků. O angorských králících a českých strakáčích jsem už články psala. Teď pro vás mám další tři plemena, kterými se můžeme pyšnit. Králíčci jsou ale bez papírů, takže nejsou vhodní do zájmového chovu nebo na prodej. Nicméně na ukázku k muzeu jsou skvělí, všichni se nechají mazlit a hladit. Jsou krásným příkladem práce chovatelů, kteří za léta snažení dosáhli úžasných barevných kombinací. Evžena, burgunského králíka jsme dostali od lidí, kteří si ho koupili jako zakrslého králíka. Nicméně Evžen poněkud vyrostl a nevešel se jim do klece pro zakrslé králíky, tak skončil u nás. My ho u nás necháme dožít a bude mazlený námi i návštěvníky muzea. Kuní ramlici a kaliforňačku jsme dostali od Lenky Limů. Ta chová tato plemena na kůži, vydělává si kožky. Tyto dvě králičice už byly nad rámec chovu, tak je dala nám. Obě jsou celkem krotké, ale jak už to bývá, nejsou tak mazlivé jako samci. Burgunský králík Toto krásné zrzavé plem...

Knížky Farmářky Lucky

Dlouho jsem přemýšlela, jestli mám napsat o knížkách, které ráda čtu. Nejsem přece žádný kritik :D Ale beru to tak, že třeba někoho ispiruji k přečtení něčeho, čemu věřím :) Zima je doba, kdy má člověk nejvíce času na čtení. Ráda čtu kuchařky a knížky o venkově. Z příběhových knih mám nejraději historické romány.  Tady je pár knížek, které vám mohu s čistým svědomím doporučit. Tyto knihy mají vždy nějakou přidanou venkovskou hodnotu. Přenesou vás na louky, do šumavských lesů, do světničky našich prababiček nebo na náves 18. století. Poskytnou vám dobrodružství, napětí i romantiku, a mnoho informací ze života našich předků. Kuchařky a knihy o tradicích a venkově Krkonošská kuchařka aneb hory dávají chléb je kniha Miloše Gerstnera z roku 2015. Nejde ale o klasickou kuchařku s abecedním seznamem receptů. Kuchařka obsahuje vyprávění o životě v horách na přelomu 19. a 20. století v každém měsíci roku. Je plná lidových tradic a nádherně realisticky vykreslené bídy i radosti obyv...