Farmářka Lucka

Svatého Václava zná asi každý. Málokdo ale ví, že právě svátek toho patrona české země zapříčinil, že jsme měli prodloužený víkend :) Václav je historicky doloženou postavou. Náš panovník z 9. století se narodil Drahomíře a knížeti Vratislavovi, ale největší vliv na jeho výchovu měla jeho křesťanská babička svatá Ludmila. Václav prohrál válku s Jindřichem Ptáčníkem, takže musel odvádět mírovou daň. To se ale nelíbilo obzlášť stále ještě pohanské šlechtě v čele s jeho bratrem Boleslavem. Jak asi všichni víte, Boleslav Václava zabil ve Staré Boleslavi u kostelních dveří. Václav  byl za svou laskavost a mnohé zázračné skutky svatořečen a stal se patronem naší země. Jen tak mimochdem, je patron ještě vinařů a sládků.  V tento den se konaly různé veselice a zábavy stejně jako poutě a posvícení. Zároveň v některých krajích končil služební rok a čeleď odcházela k novému hospodáři (jinde tomu tak bylo až na sv. Martina).  Tak a teď už k mé oslavě tohoto svátku :) Pr...

Švestková povidla jsou takový malý poklad! Na jednu skleničku poctivých povidel bez škrobu a jablek potřebujete opravdu hodně švestek. Správná povidla mají být hustá a pěkně se táhnout. Taková dobrota pak dělá čest každé hospodyni. Recept je snadný! Švestky stačí přepůlit, vypeckovat a dát péct na 100 stupňů do trouby a pořádně dlouho je tam nechat. Případně se dají vařit na sporáku a pořádně míchat. Na povidla si nechte celý den. Pak stačí přendat do sklenic a zavařit. Já povidla nikdy nesladím a vystačím si s cukrem přímo v ovoci. Někdo přidává rum, kvůli konzervaci. Dokonce jsem viděla, že někde lijí rum na povrch povidel ve sklenici a zapálí ho. Oheň z lihu zlikviduje všechen kyslík ve sklenici a tím povidla "zavaří". Ještě jsem to ale neměla odvahu vyzkoušet.  Možná, že už jste slyšeli o tak zvaných povidlácích. Děravé hrnce, které moc nedávají smysl. Dříve se totiž švestky vařily na povidla celé i s peckou. Následně se pasírovala povidla právě přes ...

Trochu zvláštní název článku, ale moje asociace jsou prostě takové :D Tenhle článek bude trochu o venkově, trochu o vaření a trochu o tom nejzdravější českém zvyku. Co Čech, to houbař Konečně nám zapršelo a v lese je to samá houba a taky houbař. I my jsme vyrazili do lesů nasbírat si nejen hnědé hříbky, ale i energii a klid. Doufám, že vy také. Jak jsem tak šla k lesu, začala jsem přemýšlet o tom, že houby vlastně posilují zdraví nás Čechů. Ne snad, že by byly nějaké zázračně zdravé. Houby nejsou zdravé ani nezdravé, neobsahují totiž nijak mnoho živin. Ale každý, i otylejší Čech vyrazí do lesa na houby a i člověk neznalý sportu nachodí v honbě za voňavou dobrotou i několik kilometrů. A taková skutečně dlouhá procházka na čerstvém lesním vzduchu, to je balzám pro tělo i duši. Češi jsou prostě rození houbaři. Vždyť už každé malé dítě ví, že když najde jednu houby, je dobré se rozhlédnout, jestli se kolem nevysemenily další přes výtrusy. Nebo, že tam kde rostou břízi, tam se daří ...

Tak a je to tady! Mám vlastní domácnost. A protože chci, aby naše příroda i venkov mohly volněji dýchat a mám dobrý pocit, když můžu pro planetu udělat něco dobrého, rozhodla jsem se, že ta moje domácnost bude ekologičtější. Možná nedělám vše, co bych mohla, ale snažím se, abych mohla žít s čistým svědomím, že jsem něco udělala. Zde je pár nápadů jak to dělat podle mě lépe. 1. Nejlepší je ten odpad, co vůbec nevzniká Je to pravda, ale dost těžko se to uvádí do praxe, zvlášť pokud nebydlíte v Praze, ale na malém městě jako já. V Praze už fungují obchody bezobalové, kde nakoupíte přímo do svých donesených skleněných nádob a pytlíků. Tady si o tom můžeme nechat jen zdát. Takže se aspoň snažím co můžu. Ovoce a zeleninu mám svojí ze zahrádky nebo od sousedů. Pokud už si zeleninu kupuji, vždy dám přednost té, kterou si můžu nabrat sama a ne už baleným kouskům. Na ovoce jsem si ušila stylový pytlíček s dekorem jablek. Mléko si čepuji z mlékomatu do skla a doma si z něj vyrábím jogurt...