Přeskočit na hlavní obsah

Každý může bý farmář aneb Naše družstvo

Chcete jíst jen kvalitní potraviny? Chcete pomoci planetě? Chcete trávit smysluplně volný čas? Chcete se mazlit se zvířátky a relaxovat? Chcete se pořádně zapotit poctivou prací? Začněte farmařit!  A to, že zrovna nemáte farmu, nemusí být problém!


Různé cesty

Myslím si, že jedna z cest, jak by nám na této planetě mohlo být všem lépe, je farmaření. Kdyby každý měl svůj kus země a svoje zvíře, mnohem víc by si cenil jídla, omezil spotřebu masa a další. Nicméně nemůžeme všichni být zemědělci, to bychom se vrátili do středověku. Už je nás také až moc na to, abychom každý mohl mít domek s dvorkem a kus zahrady. Co s tím? Jednou z cest může být veganství, protože než produkovat maso, mléko a vejce ve velkochovech, to už je lepší být vegan. Já sama jsem vegan chvíli byla, a byla bych jím stále, kdybych neměla možnost farmařit. Další cestou by mohlo být nakupování jen od farmářů a za realnou cenu potravin. Nicméně farmáři už v dnešní době nezvládají. Mají málo personálu a zájem o jejich práci je velký. Díky tomu často musí upřednostňovat kvantitu před kvalitou. Nejlepší je ale založit si "družstvo"!

Naše družstvo

Naše farma je na statku mojí tety. Se strejdou mají rodinný domek, který je součást velkého statku, který postupně opravují a zaplňují báječnými projekty, jako třeba muzeum zemědělství, bourárna a další. Teta by ale péči o děti, dům, farmu, zahradu a pole nestíhala. Strejda stojí v čele velké zemědělské firmy s rostlinnou výrobou a moc jí nepomůže. Pomahám ji tedy já a můj přítel. Chodíme do práce, bydlíme ve městě v bytě, ale přesto drtivou většinu víkendů a odpolední, trávíme na farmě. Pomáháme s těžšími pracemi (kydání, stříhání, přehánění, sušení sena...). Přítel zabijí a stahuje zvířata. Já mám na starosti králíky. Když teta odjede na dovolenou, na kurz nebo k lékaři, leží všechna práce jen na nás. A naopak, když jsme v práci nebo jedeme někam my, teta se o zvířata postará. Některá zvířata na farmě jsou vyloženě naše, většina je rodiny tety, ale neděláme mezi nimi rozdíl. Všechna zvířata milujeme a staráme se o ně, jako o vlastní. Toto naše malé družstvo, jak mu říkáme, nám poskytuje dostatek vajec, masa a část roku i mléka nebo zeleniny. Spravedlivě se dělíme. O práci i produkci!

Vaše družstvo?Ano, ale bez závisti

Co tedy můžete dělat vy? Třeba už máte nějakého známého, který má podobnou selskou usedlost a chová zvířata. Mohl by jich chovat víc, ale nemá na to čas. Nabídněte mu pomoc. Budete se dělit o práci, ale i o produkty hospodářství. Pokud nikoho takového neznáte, zkuste googlit a hledat. Oslovujte zemědělce a chovatele na facebooku. Problémem takového soužití je, že si nesmíte závidět. Nesmíte mít pocit, že poracujete víc, že si kolega nechává víc vajíček nebo mléka než vy. Nesmíte se nechat zneužívat ani zneužívat práci toho druhého. A to je opravdová zkouška charakteru pro všechny. My s tetou spolu výborně vycházíme, a je to našimi povahami i příbuzenským vztahem. Zkuste najít takový čistý vztah i ve vašem okolí! Přináší to jen výhody!

Jak se vám můj nápad líbí?







Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Králičí spektrum

Do našeho králičího osazenstva přibylo několik nových kousků. O angorských králících a českých strakáčích jsem už články psala. Teď pro vás mám další tři plemena, kterými se můžeme pyšnit. Králíčci jsou ale bez papírů, takže nejsou vhodní do zájmového chovu nebo na prodej. Nicméně na ukázku k muzeu jsou skvělí, všichni se nechají mazlit a hladit. Jsou krásným příkladem práce chovatelů, kteří za léta snažení dosáhli úžasných barevných kombinací. Evžena, burgunského králíka jsme dostali od lidí, kteří si ho koupili jako zakrslého králíka. Nicméně Evžen poněkud vyrostl a nevešel se jim do klece pro zakrslé králíky, tak skončil u nás. My ho u nás necháme dožít a bude mazlený námi i návštěvníky muzea. Kuní ramlici a kaliforňačku jsme dostali od Lenky Limů. Ta chová tato plemena na kůži, vydělává si kožky. Tyto dvě králičice už byly nad rámec chovu, tak je dala nám. Obě jsou celkem krotké, ale jak už to bývá, nejsou tak mazlivé jako samci. Burgunský králík Toto krásné zrzavé plem...

Ekologická domácnost (a ekonomická)

Tak a je to tady! Mám vlastní domácnost. A protože chci, aby naše příroda i venkov mohly volněji dýchat a mám dobrý pocit, když můžu pro planetu udělat něco dobrého, rozhodla jsem se, že ta moje domácnost bude ekologičtější. Možná nedělám vše, co bych mohla, ale snažím se, abych mohla žít s čistým svědomím, že jsem něco udělala. Zde je pár nápadů jak to dělat podle mě lépe. 1. Nejlepší je ten odpad, co vůbec nevzniká Je to pravda, ale dost těžko se to uvádí do praxe, zvlášť pokud nebydlíte v Praze, ale na malém městě jako já. V Praze už fungují obchody bezobalové, kde nakoupíte přímo do svých donesených skleněných nádob a pytlíků. Tady si o tom můžeme nechat jen zdát. Takže se aspoň snažím co můžu. Ovoce a zeleninu mám svojí ze zahrádky nebo od sousedů. Pokud už si zeleninu kupuji, vždy dám přednost té, kterou si můžu nabrat sama a ne už baleným kouskům. Na ovoce jsem si ušila stylový pytlíček s dekorem jablek. Mléko si čepuji z mlékomatu do skla a doma si z něj vyrábím jogurt...

Svatomartinské posvícení

I když bydlím v Týně nad Vltavou, stále slavím naše radomyšlské martinské posvícení. Posvícení bývá často poslední bujará oslava před nastávajícím vánočním půstem a zároveň využívá plné bohatosti, kdy jsou sýpky stále plné. Posvícení oslavuje výročí vysvěcení místního kostela a v Radomyšli máme právě krásný gotický a velmi starobylý kostel zasvěcený svatému Martinu. gotický kostel v Radomyšli  Svatý Martin je veskrze sympatický světec, který se narodil na území dnešního Maďarska. Už od mládí se chtěl dát na církevní dráhu, ale rodiče mu vybrali cestu vojáka římské armády. Jeho otec byl vojákem celý život. Martin plnil své povinosti spolehlivě a poctivě, takže se stal důstojníkem. Přestože byl římským vojákem, zachovával si křesťanské ctnosti. Ke svému sluhovi se choval svatý Martin půlí plášť žebrákovi bratrsky, byl skromný a laskavý. Nejznámnější je legenda o žebrákovi a plášti. U městské brány v Amiensu v zimě v roce 335 uviděl Martin žebráka, který se třásl zimou a...