Farmářka Lucka

Lidé si dříve cenili jídla mnohem více než my dnes. Zvláště pak masa. To bylo na jídelníčku jen o svátcích a nedělích, a to ještě ne vždy a u všech. Maso bylo zkrátka drahé: krmivo pro zvířata, práce kolem nich... Nejčastěji lidé jedli králíky, vynešené slepice a jinou drůbež. V rybníkářských oblastech ryby. Naopak nejvzácněji se objevovalo na talíři hovězí. Kráva byla zdrojem mléka a často zajišťovala obživu celé rodině, představovala tedy celé jmění. Častěji než dnes jste ale mohli ochutnat telecí. Kráva měla tele každý rok a nevyplatilo se vykrmovat ho až do velkého býka. Tento článek je o tom, co vše musí člověk udělat, aby si mohl pochutnat na králičí pečínce z vlastních zdrojů. Většinou se začíná koupí chovného páru. Po obskočení je samice březí měsíc. Pak vrhne králíčata, většinou jich bývá 4-10. Králíčata brzy přestanou sát mléko od matky a začnou přijímat seno, zrno a granule. V tu chvíli k nim musíte dvakrát denně s potravou a vodou. Musíte jim stlát a kydat. Nutné je...

O skanzenu v Kouřimi jsem slyšela tolik lidí vyprávět, že jsem se tam musela jet podívat. Naštěstí mám známé manžele Limovi, jedny z mála v naší republice, kteří se věnují kompletnímu historickému zpracování lnu a vlny. Od semínka nebo ovečky až po košili či kabát. Ti jezdí do Kouřimi pravidelně. Předvádí předení, tkaní a další lidové umění. Poprosila jsem je tedy, aby mě vzali na Tři krále do Kouřimi s sebou. Limovi mě ale překvapili, přihlásili mě jako děvče z chasy a já se zúčastnila klání ne jako divák, ale jako herec. Vzhledem k tomu, že moje předení má k dokonalosti daleko, dostala jsem do ruky pletení, takže jsem napředené příze rovnou zpracovávala. Mimochodem práce s přírodní vlnou mě tak nadchla, že ve chvíli, kdy píšu tento článek mám pod nohama kilo merino české vlny  :). Ve skanzenu mě paní provozní oblékla jako venkovské děvče. Kostým byl půjčený přímo z Barandova. Z domova jsem měla kožené botky a černé punčochy. Paní mě ještě vybavila spodničkou, sukní a zástěrou. N...

Do našeho králičího osazenstva přibylo několik nových kousků. O angorských králících a českých strakáčích jsem už články psala. Teď pro vás mám další tři plemena, kterými se můžeme pyšnit. Králíčci jsou ale bez papírů, takže nejsou vhodní do zájmového chovu nebo na prodej. Nicméně na ukázku k muzeu jsou skvělí, všichni se nechají mazlit a hladit. Jsou krásným příkladem práce chovatelů, kteří za léta snažení dosáhli úžasných barevných kombinací. Evžena, burgunského králíka jsme dostali od lidí, kteří si ho koupili jako zakrslého králíka. Nicméně Evžen poněkud vyrostl a nevešel se jim do klece pro zakrslé králíky, tak skončil u nás. My ho u nás necháme dožít a bude mazlený námi i návštěvníky muzea. Kuní ramlici a kaliforňačku jsme dostali od Lenky Limů. Ta chová tato plemena na kůži, vydělává si kožky. Tyto dvě králičice už byly nad rámec chovu, tak je dala nám. Obě jsou celkem krotké, ale jak už to bývá, nejsou tak mazlivé jako samci. Burgunský králík Toto krásné zrzavé plem...

Dřív jsem to moc neřešila. Když jsem měla chuť na okurku v lednu, tak jsem si ji prostě koupila. Je pravda, že mi ta zimní rajčata přišla taková mdlá, ale co se dá dělat. Pak jsem se začala více zajímat a našla videa, kde jsou vidět obrovské fóliové plantáže na jiho Španělska, které zásobují celou zimu střední a severní Evropu čerstvou zeleninou. Dočetla jsem se o tom, jak se vozí banány přes půl světa na lodích. Začala jsem si všímat toho, že v únoru je nad hruškami v našem obchodě napsáno Jihoafrická republika. Tak jsem si loni v červnu řekla, že to už stačilo. Přestala jsem kupovat ovoce a zeleninu. Celé léto jsem vydržela jen se svými zásobami. Teď už mi zásoby zeleniny došly. Ovoce mám zavařené nebo nasušené. Zeleninu musím už kupovat, ale kupuji jen tu, která vyrostla v Čechách, což můj výběr omezuje na kapustu, zelí, řepu, cibuli, česnek, mrkev, celer, petržel a občas pórek.  Nicméně zjistila jsem, že naši předci, kteří žili docela stejně, nám tu nechali plno skvělých recep...

Kaše jsem začla jíst, když jsem začala hubnout. Všude na mě útočily rady poradců pro racionální výživu. Do té doby jsem znala jen krupičku s máslem, skořicí a moučkovým cukrem. Díky hledání informací ke zdravému stravování jsem narazila na klasickou ovesnou kaši z vloček a násleně na další kaše, které mi představily celou bohatost světa obilných kaší. Zamilovala jsem se do rychlé a snadné přípravy, do zdobení i škáli různých chutí, které mohu do kaše vnést. Kaše se dříve jedly mnohem více než dnes. Dneska je jíme spíš jako zdravou snídani v rámci racionální stravy. V minulosti lidé svařovali obilná zrnka velmi často a kaši jedli k obědu, večeři i snídani. Přidávali si na ní to, co zrovna měli. Nejčastěji omastek. V době nouze ji jedli jen tak. Oblíbená byla kaše ječná, jáhlová nebo pšeničná. Běžně patřila i na vánoční stůl. V Rusku vždy byla jedním z tradičních národních pokrmů. Zkrátka pro chudého člověka bylo často výhodnější a levnější obilí rovnou svařit, než ho nechat mlýt a p...

Na našem dvoře v Čihovicích byl v minulém roce zrušen mléčný provoz. Opadla módní vlna mlékomatů a počet 80 dojnic se stal zcela nerentabilním. Dojnice, ale za svou letitou práci neskončily na jatkách. Rozebrali si je do svých menších chovů okolní sedláci. Zbylo nám však několik telátek, o která se stará moje teta. Já jí ráda pomůžu, když můžu, ale bohužel bydlím v jiné obci a ještě musím chodit do práce. Telátka jsou úplně čerstvá. Nejstarším jsou asi  2 měsíce, nejmladším dvojčatům jsou 2 dny. Věřte nebo ne, ale mnoho dětí i dospělých neví, že kráva musí mít tele, aby měla mléko! Telata dělíme od matek hned po porodu. Někteří říkají, že je lepší nechat tele u matky i několik měsíců. Naše zkušenosti však praví, že je to pro tele i krávu mnohem více stresující. Po okamžitém odebrání kráva do hodiny v pohodě přežvykuje a tele si vůbec nezoufá, a okamžitě příjme za matku ošetřovatele. K malým telátkům se musí chodit 4x denně, což zabere opravdu hodně času. Jednak kvůli prav...

Brambory naše předky zachránili od hladomoru. Osobně je považuju za největší poklad z objevené Ameriky. Lidé je v 19. století jedli stále. Obzvlášť pro chudé lidi představovali často jedinou dostupnou surovinu, dostupnější než mouku. Obzvlášť teď v zimě, kdy se tenčí zásoby našich vlastních surovin ze zahrady, můžeme s bramborami častěji počítat. Díky chudým hospodyňkám máme dnes mnoho receptů tradiční české kuchyně.  A tato tradiční česká jídla vám připomenu ve dvou článcích. Zde je první nálož bramborových receptů. Lokše Tyto bramborové placičky jsou oblíbené hlavně na Moravě a Slovensku, ale jsou tak dobré, že si je můžete udělat i vy doma. Podávaly se odedávna plněné na sladko mákem a povidly nebo na slano plněné zelím. Jindy se zase přikusovaly k polévce. Potřebujete jen vařené brambory, které nastrouháte a smícháte s hladkou moukou. Nezapoměňte osolit. Musí nám vzniknout hladké těsto, které půjde válet. Z těsta tedy vyválíme placky, které na sucho pečeme na ...