Přeskočit na hlavní obsah

Teláci

Na našem dvoře v Čihovicích byl v minulém roce zrušen mléčný provoz. Opadla módní vlna mlékomatů a počet 80 dojnic se stal zcela nerentabilním. Dojnice, ale za svou letitou práci neskončily na jatkách. Rozebrali si je do svých menších chovů okolní sedláci. Zbylo nám však několik telátek, o která se stará moje teta. Já jí ráda pomůžu, když můžu, ale bohužel bydlím v jiné obci a ještě musím chodit do práce. Telátka jsou úplně čerstvá. Nejstarším jsou asi  2 měsíce, nejmladším dvojčatům jsou 2 dny. Věřte nebo ne, ale mnoho dětí i dospělých neví, že kráva musí mít tele, aby měla mléko!



Telata dělíme od matek hned po porodu. Někteří říkají, že je lepší nechat tele u matky i několik měsíců. Naše zkušenosti však praví, že je to pro tele i krávu mnohem více stresující. Po okamžitém odebrání kráva do hodiny v pohodě přežvykuje a tele si vůbec nezoufá, a okamžitě příjme za matku ošetřovatele. K malým telátkům se musí chodit 4x denně, což zabere opravdu hodně času. Jednak kvůli pravidelné stravě, a pak kvůli zraněním a podobně. Ošetřovatel musí umět reagovat, když tele chřadne nebo si zaklíní hlavu v ohrádce. Telata jsou umístěná v ohrádkách, které se denně stelou měkkou slámou. V boudičkách jsou za větrem a ve slámě jim je teplo. Teta k nich chodí v 9 ráno v 1 odpoledne, v pět a devět večer. Nejmenší telátka dostávají prvních 14 dní života mlezivo. To je extrémně výživné mléko, které kráva produkuje po otelení. Teplé mlezivo pijí telátka z kyblíků z umělými struky. Telata se teprve učí pít, tak je s nimi občas práce. Na jeden zátah vypijí i dva litry. Starší telata dostávají dvakrát denně mléko a dvakrát denně vodu. Obojí musí být teplé, jinak mohou začít trpět průjmy. K tomu dostávají ještě granule smíšené s ovsem. Po zhruba třech měsících začnou přecházet na seno. 






Největší útěkář a potížista je dva dny stará Lojzička. Je mnohem slabší než její dvojče Princezna. Přesto má energie na rozdávání. Včera nám dvakrát utekla během krmení a když jsme slavili s celou rodinou Silvestr přišla až do baráku. To už jsme si řekli, že to přehání a šli jsme celá rodina opravit boudičku, aby nezbyla ani škulinka, kudy by se to houdě protáhlo :)

Lojzička se mazlí, Princezna pije a to černé vepředu? Ano, to je koza :D

Lojzička s námi obchází ostatní kamarády

Pepina si chodí hrát s telátky

ohřáté mlezivo


Tihle krasavci a krasavice brzy vyrostou v krásné kusy holštýnského skotu. Holštýni jsou oblíbení pro svou vysokou produkci mléka. Dokonce se jim jen málokteré jiné mléčné plemeno může rovnat. Pochází z úrodných částí Holandska a chová se po celé Evropě i Americe. Jalovice bude čekat obskočení nebo inseminace, aby zabřezly a prodáme je do chovů. Čtyři jalovičky si ale necháme pro sebe na mléko. Býčky si necháme všechny a umístíme je do naší bejčárny. V této vzdušné stáji budou s ostatními býky sílit na senáži a seně asi 18 měsíců. Pak se stanou zásobárnou pro naší bourárnu, o které jsem psala tady









Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Králičí spektrum

Do našeho králičího osazenstva přibylo několik nových kousků. O angorských králících a českých strakáčích jsem už články psala. Teď pro vás mám další tři plemena, kterými se můžeme pyšnit. Králíčci jsou ale bez papírů, takže nejsou vhodní do zájmového chovu nebo na prodej. Nicméně na ukázku k muzeu jsou skvělí, všichni se nechají mazlit a hladit. Jsou krásným příkladem práce chovatelů, kteří za léta snažení dosáhli úžasných barevných kombinací. Evžena, burgunského králíka jsme dostali od lidí, kteří si ho koupili jako zakrslého králíka. Nicméně Evžen poněkud vyrostl a nevešel se jim do klece pro zakrslé králíky, tak skončil u nás. My ho u nás necháme dožít a bude mazlený námi i návštěvníky muzea. Kuní ramlici a kaliforňačku jsme dostali od Lenky Limů. Ta chová tato plemena na kůži, vydělává si kožky. Tyto dvě králičice už byly nad rámec chovu, tak je dala nám. Obě jsou celkem krotké, ale jak už to bývá, nejsou tak mazlivé jako samci. Burgunský králík Toto krásné zrzavé plem...

Ekologická domácnost (a ekonomická)

Tak a je to tady! Mám vlastní domácnost. A protože chci, aby naše příroda i venkov mohly volněji dýchat a mám dobrý pocit, když můžu pro planetu udělat něco dobrého, rozhodla jsem se, že ta moje domácnost bude ekologičtější. Možná nedělám vše, co bych mohla, ale snažím se, abych mohla žít s čistým svědomím, že jsem něco udělala. Zde je pár nápadů jak to dělat podle mě lépe. 1. Nejlepší je ten odpad, co vůbec nevzniká Je to pravda, ale dost těžko se to uvádí do praxe, zvlášť pokud nebydlíte v Praze, ale na malém městě jako já. V Praze už fungují obchody bezobalové, kde nakoupíte přímo do svých donesených skleněných nádob a pytlíků. Tady si o tom můžeme nechat jen zdát. Takže se aspoň snažím co můžu. Ovoce a zeleninu mám svojí ze zahrádky nebo od sousedů. Pokud už si zeleninu kupuji, vždy dám přednost té, kterou si můžu nabrat sama a ne už baleným kouskům. Na ovoce jsem si ušila stylový pytlíček s dekorem jablek. Mléko si čepuji z mlékomatu do skla a doma si z něj vyrábím jogurt...

Svatomartinské posvícení

I když bydlím v Týně nad Vltavou, stále slavím naše radomyšlské martinské posvícení. Posvícení bývá často poslední bujará oslava před nastávajícím vánočním půstem a zároveň využívá plné bohatosti, kdy jsou sýpky stále plné. Posvícení oslavuje výročí vysvěcení místního kostela a v Radomyšli máme právě krásný gotický a velmi starobylý kostel zasvěcený svatému Martinu. gotický kostel v Radomyšli  Svatý Martin je veskrze sympatický světec, který se narodil na území dnešního Maďarska. Už od mládí se chtěl dát na církevní dráhu, ale rodiče mu vybrali cestu vojáka římské armády. Jeho otec byl vojákem celý život. Martin plnil své povinosti spolehlivě a poctivě, takže se stal důstojníkem. Přestože byl římským vojákem, zachovával si křesťanské ctnosti. Ke svému sluhovi se choval svatý Martin půlí plášť žebrákovi bratrsky, byl skromný a laskavý. Nejznámnější je legenda o žebrákovi a plášti. U městské brány v Amiensu v zimě v roce 335 uviděl Martin žebráka, který se třásl zimou a...