Jak bydlely naše prapraprababičky?

Lidé dříve žili docela jinak než my dnes. Základní principy platí sice dodnes, všichni chceme milující rodinu, pohodu a útulné bydlení. Avšak vzhled našich domácností je skutečně jiný. Dnes žijeme v bytech, které se nám možná zdají být malé, ale obvykle máme obývák, ložnici, pro děti pokoj a ti šťastnější třeba i pracovnu. Naši předci měli běžně 5 i více dětí a s těmi žili obvykle v jedné místnosti. Děti spaly za pecí, rodiče v posteli, nejmladší miminko v kolíbce. Ostatní členové rodiny spali na houních na lavici u kamen. Občas, při hlubokých mrazech, zde našla útulek i drobná hospodářská zvířata, běžně k vidění byly kukáně se slepicemi.

Světnice, sednice

Veškerý společenský život se odehrával ve světnici. Proč vlastně světnice? Ve středověku se vařilo v černých kuchyních nad otevřeným ohněm a v místnostech byl kouř a černé stěny. Postupem času se rozdělávání ohně přesunulo do jiné místnosti, na chodbu a v obytné místnosti zbylo jen topné těleso, pec. Místnosti tak byly krásně čisté, světlé a odtud světnice.

Sednici si můžeme rozdělit na rohy. V jednom rohu byla vždy pec. Pec s plotnou a troubou byla nutná k pečení, vaření a udržování tepla ve světnici v zimních měsících. Na plotně se pekly placky, vdolky, vařila se na ní stále voda. V peci se peklo maso nebo chleba. Na peci spaly děti. U pece stávala lavice, na které také spali lidé.Vedle pece stála vždy hromada dříví.

Pec s plotnou - Mlýn  Hoslovice

Pec s plotnou Kouřim

Sednice Mlýn Hoslovice

Plotna, sporák Jihočeské zemědělské muzeum

  

Pec na chleba ve staré černé kuchyni, Mlýn Hoslovice

Posvátný stůl a svatý kout

V dalším rohu stál stůl. Byl obklopen židlemi a lavicemi. Stůl byl svým způsobem posvátným místem. Přijímala se zde potrava, pro kterou lidé celý rok dřeli. U stolu se praktikovaly o svátcích rituály a stůl sdružoval celou rodinu. V rohu nad stolem visely svaté obrázky nebo krucifix. Tvořily tak zvaný svatý kout. Malý domácí oltář, který měl rodinu ochraňovat. Za obrázky se dávaly svěcené kočičky, které chránily dům před požárem a neštěstím.

svatý kout, chalupa v Kouřimi

stůl a svatý kout, Mlýn Hoslovice

Kouřim

Úložný prostor

V dalším rohu stály truhly a skříně k uložení potřebných věcí. Kabáty, látky, svíce, papíry a psací potřeby, tabák.... Dále zde mohly být různé misníky, lžičníky a skříňky, ve kterých byl vystaven parádní porcelán, který se používal ve svátky a dával ostatním najevo jak majetná rodina zde žije.

 Šestinedělka v koutě
V posledním rohu stála postel. Ta byla určena hospodáři a hospodyni. V koutě ležela i šestinedělka po porodu. V takovém případě se kout s postelí schoval za tak zvanou koutnici, ozdobně vyšívanou plachtu. Tak byla šestinedělka izolovaná od ostatního ruchu světnice. Úmrtnost novorozeňat i matek byla dříve alarmující a lidé se snažili nějak jim pomoci. Izolovali tedy matku s dítětem od virů a bakterií okolí. Do kouta ženě nosili v koutňáku, ozdobném hrnci, silný vývar. Postele bývaly masivní a menší než dnes. V posteli se tak úplně neleželo, jako spíš sedělo. Lidé věřili, že když se natáhnout úplně, tak budou ležet jako nebožtíci a už se nezvednou. Matrace byla slaměná (slamník), ale údajně velmi pohodlná. Peřiny byly vycpané prachovým peřím, byla to však velká vzácnost, kterou nevěsta dostávala do výbavy. Látka bývala pruhovaná, kanafasová. Pruhy šly totiž vzorovat na stavu nejsnáze.

postel ve světnici Mlýn Hoslovice

kolíbka Kouřim

světnice v domě z Jílového, typické obydlí sudetských Němců

postele v komoře, Mlýn Hoslovice

prachová duchna, Jihočeské zemědělské muzeum

 Na půdě se skladovalo seno a sláma. Někdy tam byla vyčleněná postel pro děvečku nebo čeledína. V takovém případě mohl být čeledín rád, protože to byl luxus. Většinou spala čeleď ve stáji s dobytkem.

Další místnosti statku byly spíše technického rázu. Sklepy, chodby, sípka, spíž. Vždyť celou letní úrodu bylo potřeba uložit na zimu. Ve sklepě byly uložené brambory, zelenina a kadluby, ve kterých se skladovalo obilí.

 

Zvládli byste bydlet takhle skromně? Pořád nebo aspoň na víkend? :) Já bych si to na víkend ráda zkusila, ale dlouhodobě bych asi nemohla. Vadili by mi pavouci, nedostatek soukromí a málo místa. Nemám ráda samotu, jsem ráda s rodinou, ale přeci jen už jsem zvyklá si občas v klidu zalézt do kouta a v klidu si sama číst nebo koukat na film. :)