Přeskočit na hlavní obsah

Jak bydlely naše prapraprababičky?

Lidé dříve žili docela jinak než my dnes. Základní principy platí sice dodnes, všichni chceme milující rodinu, pohodu a útulné bydlení. Avšak vzhled našich domácností je skutečně jiný. Dnes žijeme v bytech, které se nám možná zdají být malé, ale obvykle máme obývák, ložnici, pro děti pokoj a ti šťastnější třeba i pracovnu. Naši předci měli běžně 5 i více dětí a s těmi žili obvykle v jedné místnosti. Děti spaly za pecí, rodiče v posteli, nejmladší miminko v kolíbce. Ostatní členové rodiny spali na houních na lavici u kamen. Občas, při hlubokých mrazech, zde našla útulek i drobná hospodářská zvířata, běžně k vidění byly kukáně se slepicemi.

Světnice, sednice
Veškerý společenský život se odehrával ve světnici. Proč vlastně světnice? Ve středověku se vařilo v černých kuchyních nad otevřeným ohněm a v místnostech byl kouř a černé stěny. Postupem času se rozdělávání ohně přesunulo do jiné místnosti, na chodbu a v obytné místnosti zbylo jen topné těleso, pec. Místnosti tak byly krásně čisté, světlé a odtud světnice.
Sednici si můžeme rozdělit na rohy. V jednom rohu byla vždy pec. Pec s plotnou a troubou byla nutná k pečení, vaření a udržování tepla ve světnici v zimních měsících. Na plotně se pekly placky, vdolky, vařila se na ní stále voda. V peci se peklo maso nebo chleba. Na peci spaly děti. U pece stávala lavice, na které také spali lidé.Vedle pece stála vždy hromada dříví.
Pec s plotnou - Mlýn  Hoslovice


Pec s plotnou Kouřim
Sednice Mlýn Hoslovice
Plotna, sporák Jihočeské zemědělské muzeum

Pec na chleba ve staré černé kuchyni, Mlýn Hoslovice
Posvátný stůl a svatý kout
V dalším rohu stál stůl. Byl obklopen židlemi a lavicemi. Stůl byl svým způsobem posvátným místem. Přijímala se zde potrava, pro kterou lidé celý rok dřeli. U stolu se praktikovaly o svátcích rituály a stůl sdružoval celou rodinu. V rohu nad stolem visely svaté obrázky nebo krucifix. Tvořily tak zvaný svatý kout. Malý domácí oltář, který měl rodinu ochraňovat. Za obrázky se dávaly svěcené kočičky, které chránily dům před požárem a neštěstím.

svatý kout, chalupa v Kouřimi

stůl a svatý kout, Mlýn Hoslovice



Kouřim
Úložný prostor
V dalším rohu stály truhly a skříně k uložení potřebných věcí. Kabáty, látky, svíce, papíry a psací potřeby, tabák.... Dále zde mohly být různé misníky, lžičníky a skříňky, ve kterých byl vystaven parádní porcelán, který se používal ve svátky a dával ostatním najevo jak majetná rodina zde žije.






 Šestinedělka v koutě
V posledním rohu stála postel. Ta byla určena hospodáři a hospodyni. V koutě ležela i šestinedělka po porodu. V takovém případě se kout s postelí schoval za tak zvanou koutnici, ozdobně vyšívanou plachtu. Tak byla šestinedělka izolovaná od ostatního ruchu světnice. Úmrtnost novorozeňat i matek byla dříve alarmující a lidé se snažili nějak jim pomoci. Izolovali tedy matku s dítětem od virů a bakterií okolí. Do kouta ženě nosili v koutňáku, ozdobném hrnci, silný vývar. Postele bývaly masivní a menší než dnes. V posteli se tak úplně neleželo, jako spíš sedělo. Lidé věřili, že když se natáhnout úplně, tak budou ležet jako nebožtíci a už se nezvednou. Matrace byla slaměná (slamník), ale údajně velmi pohodlná. Peřiny byly vycpané prachovým peřím, byla to však velká vzácnost, kterou nevěsta dostávala do výbavy. Látka bývala pruhovaná, kanafasová. Pruhy šly totiž vzorovat na stavu nejsnáze.

postel ve světnici Mlýn Hoslovice

kolíbka Kouřim

světnice v domě z Jílového, typické obydlí sudetských Němců

postele v komoře, Mlýn Hoslovice





prachová duchna, Jihočeské zemědělské muzeum


 Na půdě se skladovalo seno a sláma. Někdy tam byla vyčleněná postel pro děvečku nebo čeledína. V takovém případě mohl být čeledín rád, protože to byl luxus. Většinou spala čeleď ve stáji s dobytkem.
Další místnosti statku byly spíše technického rázu. Sklepy, chodby, sípka, spíž. Vždyť celou letní úrodu bylo potřeba uložit na zimu. Ve sklepě byly uložené brambory, zelenina a kadluby, ve kterých se skladovalo obilí.


Zvládli byste bydlet takhle skromně? Pořád nebo aspoň na víkend? :) Já bych si to na víkend ráda zkusila, ale dlouhodobě bych asi nemohla. Vadili by mi pavouci, nedostatek soukromí a málo místa. Nemám ráda samotu, jsem ráda s rodinou, ale přeci jen už jsem zvyklá si občas v klidu zalézt do kouta a v klidu si sama číst nebo koukat na film. :)

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Svatomartinské posvícení

I když bydlím v Týně nad Vltavou, stále slavím naše radomyšlské martinské posvícení. Posvícení bývá často poslední bujará oslava před nastávajícím vánočním půstem a zároveň využívá plné bohatosti, kdy jsou sýpky stále plné. Posvícení oslavuje výročí vysvěcení místního kostela a v Radomyšli máme právě krásný gotický a velmi starobylý kostel zasvěcený svatému Martinu. gotický kostel v Radomyšli  Svatý Martin je veskrze sympatický světec, který se narodil na území dnešního Maďarska. Už od mládí se chtěl dát na církevní dráhu, ale rodiče mu vybrali cestu vojáka římské armády. Jeho otec byl vojákem celý život. Martin plnil své povinosti spolehlivě a poctivě, takže se stal důstojníkem. Přestože byl římským vojákem, zachovával si křesťanské ctnosti. Ke svému sluhovi se choval svatý Martin půlí plášť žebrákovi bratrsky, byl skromný a laskavý. Nejznámnější je legenda o žebrákovi a plášti. U městské brány v Amiensu v zimě v roce 335 uviděl Martin žebráka, který se třásl zimou a...

Králičí spektrum

Do našeho králičího osazenstva přibylo několik nových kousků. O angorských králících a českých strakáčích jsem už články psala. Teď pro vás mám další tři plemena, kterými se můžeme pyšnit. Králíčci jsou ale bez papírů, takže nejsou vhodní do zájmového chovu nebo na prodej. Nicméně na ukázku k muzeu jsou skvělí, všichni se nechají mazlit a hladit. Jsou krásným příkladem práce chovatelů, kteří za léta snažení dosáhli úžasných barevných kombinací. Evžena, burgunského králíka jsme dostali od lidí, kteří si ho koupili jako zakrslého králíka. Nicméně Evžen poněkud vyrostl a nevešel se jim do klece pro zakrslé králíky, tak skončil u nás. My ho u nás necháme dožít a bude mazlený námi i návštěvníky muzea. Kuní ramlici a kaliforňačku jsme dostali od Lenky Limů. Ta chová tato plemena na kůži, vydělává si kožky. Tyto dvě králičice už byly nad rámec chovu, tak je dala nám. Obě jsou celkem krotké, ale jak už to bývá, nejsou tak mazlivé jako samci. Burgunský králík Toto krásné zrzavé plem...

Knížky Farmářky Lucky

Dlouho jsem přemýšlela, jestli mám napsat o knížkách, které ráda čtu. Nejsem přece žádný kritik :D Ale beru to tak, že třeba někoho ispiruji k přečtení něčeho, čemu věřím :) Zima je doba, kdy má člověk nejvíce času na čtení. Ráda čtu kuchařky a knížky o venkově. Z příběhových knih mám nejraději historické romány.  Tady je pár knížek, které vám mohu s čistým svědomím doporučit. Tyto knihy mají vždy nějakou přidanou venkovskou hodnotu. Přenesou vás na louky, do šumavských lesů, do světničky našich prababiček nebo na náves 18. století. Poskytnou vám dobrodružství, napětí i romantiku, a mnoho informací ze života našich předků. Kuchařky a knihy o tradicích a venkově Krkonošská kuchařka aneb hory dávají chléb je kniha Miloše Gerstnera z roku 2015. Nejde ale o klasickou kuchařku s abecedním seznamem receptů. Kuchařka obsahuje vyprávění o životě v horách na přelomu 19. a 20. století v každém měsíci roku. Je plná lidových tradic a nádherně realisticky vykreslené bídy i radosti obyv...