Přeskočit na hlavní obsah

Jehně

S mláďaty je to vždy těžké. Musíte k nim každé 3 hodinky, ve dne v noci, v mrazech ve vedrech... Ale ta bezmocná očka a roztomilý čumáček, to je něco, co vám nedá spát a vy pro to maličké budete i dýchat :)

Ve čtvrtek 17.1. se naší ovci narodila tři jehňata. Ovce byla ale nemocná. Přivolaný veterinář ji naočkoval léky, což zapříčilo její uzdravení. Zároveň se ale předčasně obahnila. Ještě k tomu měla tři jehňata, což není zcela běžné. Vždy, když je mláďat více, bývají slabší. Naše dvě meriňačky se nám už při prvním bahnění neosvědčily jako dobré matky. Už první jehňata, byť byla silná, jsme museli odchovat sami na lahvi. Ani o toto jehně se bahnice nestará. Jehně je kříženec meriňačky a safolka/východofríské. Takže směska :)





Problém slabých předčasně narozených jehňat bývají často nedostatečné plíce, které nejsou schopné zásobit tělo energií. Jehňata pak umírají na celkové vysílení. Naše bahnice nemá ani mléko. Veterinář nám poradil krmit jehně každé 4 hodiny mlékem obohaceným o smetanu. Ovčí mléko je totiž tučnější než kravské. Do mléka přimícháváme ještě glukopur, čistou glukózu. Jehně potřebuje energii a cukry. Mléko musí mít teplotu ovce, takže ho ohříváme na 38 stupňů. Jehněti pak tuto náhradu mleziva podáváme ve staré dětské lahvičce. 

tady jsou ještě všichni tři








S jehnětem se rychle spřátelil náš kocourek Zrzek. Líbí se mu kamarád na hraní, navzájem se hřejí a taky mu upíjí mléko :)

Držte malému palce :)
Štítky:

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Svatomartinské posvícení

I když bydlím v Týně nad Vltavou, stále slavím naše radomyšlské martinské posvícení. Posvícení bývá často poslední bujará oslava před nastávajícím vánočním půstem a zároveň využívá plné bohatosti, kdy jsou sýpky stále plné. Posvícení oslavuje výročí vysvěcení místního kostela a v Radomyšli máme právě krásný gotický a velmi starobylý kostel zasvěcený svatému Martinu. gotický kostel v Radomyšli  Svatý Martin je veskrze sympatický světec, který se narodil na území dnešního Maďarska. Už od mládí se chtěl dát na církevní dráhu, ale rodiče mu vybrali cestu vojáka římské armády. Jeho otec byl vojákem celý život. Martin plnil své povinosti spolehlivě a poctivě, takže se stal důstojníkem. Přestože byl římským vojákem, zachovával si křesťanské ctnosti. Ke svému sluhovi se choval svatý Martin půlí plášť žebrákovi bratrsky, byl skromný a laskavý. Nejznámnější je legenda o žebrákovi a plášti. U městské brány v Amiensu v zimě v roce 335 uviděl Martin žebráka, který se třásl zimou a...
Okomentovat
Další informace

Králičí spektrum

Do našeho králičího osazenstva přibylo několik nových kousků. O angorských králících a českých strakáčích jsem už články psala. Teď pro vás mám další tři plemena, kterými se můžeme pyšnit. Králíčci jsou ale bez papírů, takže nejsou vhodní do zájmového chovu nebo na prodej. Nicméně na ukázku k muzeu jsou skvělí, všichni se nechají mazlit a hladit. Jsou krásným příkladem práce chovatelů, kteří za léta snažení dosáhli úžasných barevných kombinací. Evžena, burgunského králíka jsme dostali od lidí, kteří si ho koupili jako zakrslého králíka. Nicméně Evžen poněkud vyrostl a nevešel se jim do klece pro zakrslé králíky, tak skončil u nás. My ho u nás necháme dožít a bude mazlený námi i návštěvníky muzea. Kuní ramlici a kaliforňačku jsme dostali od Lenky Limů. Ta chová tato plemena na kůži, vydělává si kožky. Tyto dvě králičice už byly nad rámec chovu, tak je dala nám. Obě jsou celkem krotké, ale jak už to bývá, nejsou tak mazlivé jako samci. Burgunský králík Toto krásné zrzavé plem...
Okomentovat
Další informace

Knížky Farmářky Lucky

Dlouho jsem přemýšlela, jestli mám napsat o knížkách, které ráda čtu. Nejsem přece žádný kritik :D Ale beru to tak, že třeba někoho ispiruji k přečtení něčeho, čemu věřím :) Zima je doba, kdy má člověk nejvíce času na čtení. Ráda čtu kuchařky a knížky o venkově. Z příběhových knih mám nejraději historické romány.  Tady je pár knížek, které vám mohu s čistým svědomím doporučit. Tyto knihy mají vždy nějakou přidanou venkovskou hodnotu. Přenesou vás na louky, do šumavských lesů, do světničky našich prababiček nebo na náves 18. století. Poskytnou vám dobrodružství, napětí i romantiku, a mnoho informací ze života našich předků. Kuchařky a knihy o tradicích a venkově Krkonošská kuchařka aneb hory dávají chléb je kniha Miloše Gerstnera z roku 2015. Nejde ale o klasickou kuchařku s abecedním seznamem receptů. Kuchařka obsahuje vyprávění o životě v horách na přelomu 19. a 20. století v každém měsíci roku. Je plná lidových tradic a nádherně realisticky vykreslené bídy i radosti obyv...
Okomentovat
Další informace