Přeskočit na hlavní obsah

Na Tři krále v Kouřimi

O skanzenu v Kouřimi jsem slyšela tolik lidí vyprávět, že jsem se tam musela jet podívat. Naštěstí mám známé manžele Limovi, jedny z mála v naší republice, kteří se věnují kompletnímu historickému zpracování lnu a vlny. Od semínka nebo ovečky až po košili či kabát. Ti jezdí do Kouřimi pravidelně. Předvádí předení, tkaní a další lidové umění. Poprosila jsem je tedy, aby mě vzali na Tři krále do Kouřimi s sebou. Limovi mě ale překvapili, přihlásili mě jako děvče z chasy a já se zúčastnila klání ne jako divák, ale jako herec. Vzhledem k tomu, že moje předení má k dokonalosti daleko, dostala jsem do ruky pletení, takže jsem napředené příze rovnou zpracovávala. Mimochodem práce s přírodní vlnou mě tak nadchla, že ve chvíli, kdy píšu tento článek mám pod nohama kilo merino české vlny  :). Ve skanzenu mě paní provozní oblékla jako venkovské děvče. Kostým byl půjčený přímo z Barandova. Z domova jsem měla kožené botky a černé punčochy. Paní mě ještě vybavila spodničkou, sukní a zástěrou. Nahoru plstěný kabátek, šátek kolem krku, barevný červený šátek na hlavu a do copů mašle z přírodního materiálu. Pak jsem se posadila do kouzelné světničky a pletla. Co vám budu povídat... ze stránek mého blogu asi už znáte mojí povahu a zájmy, takže tušíte, že jsem byla v sedmém nebi. Do naší pohádkové světničky během dne zavítalo přes 1000 lidí. Někdo se jen pokochal pohledem na pilné ženy, někdo se zajímal více a kladl otázky. Já lidem řekla něco málo o přastkách, častokrát jsem popsala i vybavení a jeho poskládání v rámci interiéru. Ve volnějších chvílích jsem si prošla celý skanzen a je skutečně krásný. Nechybí tu hospoda, stodoly, sochy svatých, zvoničky, škola nebo kovárna. Na akci jsem si koupila ručně vyráběné františky (těším se, až je na příští svátky zapálím). Překvapily mě i informace o purpuře a vánočních bylinkách, které se sbírají už v srpnu, takže do diáře si zapiště, že 15. srpna jdem na devatero kvítí.


Dobrý den, vítejte u nás! Je libo čaj, bramborák nebo koláč?



přadlenky se nezastaví, musí plnit normu

leda, když se porouchá kolovrat, aneb manželé Limovi při práci


ochutnávka muziky, delikatesa, příští rok ji musím připravit
Buchty, vánočka, chleba, jablka, to je pohoštění pro hosty. Křížali a zelí je pro přadleny, aby měly při práci dost slin. Vrkoč ve středu je přástevnický, patřil nejlepší přadleně.

Akce 6.1. nebyla samosebou ničím jiným než obchůzkou Tří králů. Já s Limovými jsme vždy vylezli s koledou před stavení, kde nám hoši se svým panem učitelem zazpívali. Čekala jsem hezký ale obyčejný dětský zpěv. To jsem ještě netušila, že oním učitelem je pan Michael Pospíšil, profesionální český zpěvák barokní hudby. Jejich koledování bylo prostě nádherné! Zanaší koledu v podobě jablek a ořechů nám požehnali dům známým C+B+M a vykouřili nám celé stavení kadidlem. 




Doufám, že se do Kouřimi znovu vrátím, ať už jako aktér nebo návštěvník.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Svatomartinské posvícení

I když bydlím v Týně nad Vltavou, stále slavím naše radomyšlské martinské posvícení. Posvícení bývá často poslední bujará oslava před nastávajícím vánočním půstem a zároveň využívá plné bohatosti, kdy jsou sýpky stále plné. Posvícení oslavuje výročí vysvěcení místního kostela a v Radomyšli máme právě krásný gotický a velmi starobylý kostel zasvěcený svatému Martinu. gotický kostel v Radomyšli  Svatý Martin je veskrze sympatický světec, který se narodil na území dnešního Maďarska. Už od mládí se chtěl dát na církevní dráhu, ale rodiče mu vybrali cestu vojáka římské armády. Jeho otec byl vojákem celý život. Martin plnil své povinosti spolehlivě a poctivě, takže se stal důstojníkem. Přestože byl římským vojákem, zachovával si křesťanské ctnosti. Ke svému sluhovi se choval svatý Martin půlí plášť žebrákovi bratrsky, byl skromný a laskavý. Nejznámnější je legenda o žebrákovi a plášti. U městské brány v Amiensu v zimě v roce 335 uviděl Martin žebráka, který se třásl zimou a...

Králičí spektrum

Do našeho králičího osazenstva přibylo několik nových kousků. O angorských králících a českých strakáčích jsem už články psala. Teď pro vás mám další tři plemena, kterými se můžeme pyšnit. Králíčci jsou ale bez papírů, takže nejsou vhodní do zájmového chovu nebo na prodej. Nicméně na ukázku k muzeu jsou skvělí, všichni se nechají mazlit a hladit. Jsou krásným příkladem práce chovatelů, kteří za léta snažení dosáhli úžasných barevných kombinací. Evžena, burgunského králíka jsme dostali od lidí, kteří si ho koupili jako zakrslého králíka. Nicméně Evžen poněkud vyrostl a nevešel se jim do klece pro zakrslé králíky, tak skončil u nás. My ho u nás necháme dožít a bude mazlený námi i návštěvníky muzea. Kuní ramlici a kaliforňačku jsme dostali od Lenky Limů. Ta chová tato plemena na kůži, vydělává si kožky. Tyto dvě králičice už byly nad rámec chovu, tak je dala nám. Obě jsou celkem krotké, ale jak už to bývá, nejsou tak mazlivé jako samci. Burgunský králík Toto krásné zrzavé plem...

Knížky Farmářky Lucky

Dlouho jsem přemýšlela, jestli mám napsat o knížkách, které ráda čtu. Nejsem přece žádný kritik :D Ale beru to tak, že třeba někoho ispiruji k přečtení něčeho, čemu věřím :) Zima je doba, kdy má člověk nejvíce času na čtení. Ráda čtu kuchařky a knížky o venkově. Z příběhových knih mám nejraději historické romány.  Tady je pár knížek, které vám mohu s čistým svědomím doporučit. Tyto knihy mají vždy nějakou přidanou venkovskou hodnotu. Přenesou vás na louky, do šumavských lesů, do světničky našich prababiček nebo na náves 18. století. Poskytnou vám dobrodružství, napětí i romantiku, a mnoho informací ze života našich předků. Kuchařky a knihy o tradicích a venkově Krkonošská kuchařka aneb hory dávají chléb je kniha Miloše Gerstnera z roku 2015. Nejde ale o klasickou kuchařku s abecedním seznamem receptů. Kuchařka obsahuje vyprávění o životě v horách na přelomu 19. a 20. století v každém měsíci roku. Je plná lidových tradic a nádherně realisticky vykreslené bídy i radosti obyv...