Přeskočit na hlavní obsah

Masopustní koblihy

Masopust je období během něhož se můžeme dosytosti najíst a nabažit mastného, slaného, sladkého. Období, kdy se můžeme vyblbnout a opít. Vždyť přichází nejdelší postní období roku. Jedním z tradičních masopustních jídel jsou i koblihy. Poctivé zlatavé koblížky plněné tradičně domácí jahodovou marmeládou. Myslím, že se bude celý průvod masek olizovat až za ušima.

 

 Masopustní koblihy

Nejprve si ve 200 ml vlažného mléka rozdrobte kostku kvasnic. Přidejte trochu cukru a špetku mouky. Nechte vzejít kvásek. V misce vylehejte 3 žloutky s lžicí cukru a 50 g hery (nebo jiného tuku, máslo, sádlo). Do vzniklé třené směsi přidejte 2 lžíce rumu, kvásek a 500 g hladké bílé mouky. Těsto opravdu pořádně propracujte vařečkou. Klidně i ručně, jen spalte nějaké ty kalorie, co snědením koblih naberete :D Hladké těsto nechte 30 minut kynout. Pak ho vyválejte na placku a vykrajujte kolečka. Polovinu koleček poklaďte lžičkou oblíbené marmelády, ta jahodová je nejlepší. Kolečka pak spojte a spoje pomačkejte. Koblížky pak nechte ještě aspoň 15 minut kynout, jinak se vám v oleji rozlepí a marmeláda vyteče. V kastrůlku roztopte řepkový olej. Musí ho být dost, aby koblihy plavaly. Pak koblížky vhazujte do rozpáleného oleje. Jde to rychle, koblížky obraťte, aby byly zlatavé ze všech stran. Koblihy dejte na ubrousek, který nasaje přebytečný olej. Podávejte teplé nebo vychladlé, posypané moučkovým cukrem. Z těsta můžete tvarovat i kuličky, vrtulky nebo copy, které pak vyválíte v moučkovém cukru se skořicí. 




Ještě přidávám krátký exkurz do našeho včerejšího masopustu :D Přítel šel za medvěda, kamarád za ženskou a strejda za podomního obchodníka ze 30. let :D



A na závěr přidávám pár pranostik na masopustní období: 

Masopust na slunci - pomlázka u kamen.

O masopustě rampouchy, úrodný rok na mouchy.

Konec masopustu jasný - len krásný.

Březnový slunce má krátký ruce.

V březnu prach a dubnu bláto - sedlákovi roste zlato.


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Svatomartinské posvícení

I když bydlím v Týně nad Vltavou, stále slavím naše radomyšlské martinské posvícení. Posvícení bývá často poslední bujará oslava před nastávajícím vánočním půstem a zároveň využívá plné bohatosti, kdy jsou sýpky stále plné. Posvícení oslavuje výročí vysvěcení místního kostela a v Radomyšli máme právě krásný gotický a velmi starobylý kostel zasvěcený svatému Martinu. gotický kostel v Radomyšli  Svatý Martin je veskrze sympatický světec, který se narodil na území dnešního Maďarska. Už od mládí se chtěl dát na církevní dráhu, ale rodiče mu vybrali cestu vojáka římské armády. Jeho otec byl vojákem celý život. Martin plnil své povinosti spolehlivě a poctivě, takže se stal důstojníkem. Přestože byl římským vojákem, zachovával si křesťanské ctnosti. Ke svému sluhovi se choval svatý Martin půlí plášť žebrákovi bratrsky, byl skromný a laskavý. Nejznámnější je legenda o žebrákovi a plášti. U městské brány v Amiensu v zimě v roce 335 uviděl Martin žebráka, který se třásl zimou a...

Králičí spektrum

Do našeho králičího osazenstva přibylo několik nových kousků. O angorských králících a českých strakáčích jsem už články psala. Teď pro vás mám další tři plemena, kterými se můžeme pyšnit. Králíčci jsou ale bez papírů, takže nejsou vhodní do zájmového chovu nebo na prodej. Nicméně na ukázku k muzeu jsou skvělí, všichni se nechají mazlit a hladit. Jsou krásným příkladem práce chovatelů, kteří za léta snažení dosáhli úžasných barevných kombinací. Evžena, burgunského králíka jsme dostali od lidí, kteří si ho koupili jako zakrslého králíka. Nicméně Evžen poněkud vyrostl a nevešel se jim do klece pro zakrslé králíky, tak skončil u nás. My ho u nás necháme dožít a bude mazlený námi i návštěvníky muzea. Kuní ramlici a kaliforňačku jsme dostali od Lenky Limů. Ta chová tato plemena na kůži, vydělává si kožky. Tyto dvě králičice už byly nad rámec chovu, tak je dala nám. Obě jsou celkem krotké, ale jak už to bývá, nejsou tak mazlivé jako samci. Burgunský králík Toto krásné zrzavé plem...

Knížky Farmářky Lucky

Dlouho jsem přemýšlela, jestli mám napsat o knížkách, které ráda čtu. Nejsem přece žádný kritik :D Ale beru to tak, že třeba někoho ispiruji k přečtení něčeho, čemu věřím :) Zima je doba, kdy má člověk nejvíce času na čtení. Ráda čtu kuchařky a knížky o venkově. Z příběhových knih mám nejraději historické romány.  Tady je pár knížek, které vám mohu s čistým svědomím doporučit. Tyto knihy mají vždy nějakou přidanou venkovskou hodnotu. Přenesou vás na louky, do šumavských lesů, do světničky našich prababiček nebo na náves 18. století. Poskytnou vám dobrodružství, napětí i romantiku, a mnoho informací ze života našich předků. Kuchařky a knihy o tradicích a venkově Krkonošská kuchařka aneb hory dávají chléb je kniha Miloše Gerstnera z roku 2015. Nejde ale o klasickou kuchařku s abecedním seznamem receptů. Kuchařka obsahuje vyprávění o životě v horách na přelomu 19. a 20. století v každém měsíci roku. Je plná lidových tradic a nádherně realisticky vykreslené bídy i radosti obyv...