Málokterá brigáda ve mně zanechala takové dojmy a zážitky jako provádění na Hoslovickém mlýně. Hoslovice jsou moc hezká obec, ve které jsem měla babičku, která tam farmařila. Moje prázdniny u babičky tedy byly vždy skvělé. Měla jsem pocit, že vesnička leží na konci světa a za ní už nic není :D Samotná vesnice je tedy už zážitkem. Mimochodem, kdybyste Hoslovice hledali, tak leží asi 20 km jihozápadně od Strakonic. Dole pod samotnou vsí leží Podhoslovičky (všude tam jsou cedule, nejde to minout). A tam právě stojí onen pohádkový mlýn. Jeho historie sahá hluboko do středověku, ale nejzajímavější a nejjímavější je příběh jeho posledních majitelů, bratří Harantů, kteří zde žili jako v 19. století až do našeho 21. století. Díky tomu se mlýn dochoval v tak skvělém původním stavu. Dnes patří pod Muzeum středního Pootaví. Fotek z mlýna mám mnoho, ale budu je zveřejňovat logicky k různým tématicky úzce zaměřeným článkům.
Dlouho jsem přemýšlela jestli se zde s vámi podělím o jejich příběh (jakožto průvodkyně znám lecjaké podrobnosti), ale nakonec jsem se rozhodla, že ne. Zajeďte si do mlýna a poslechněte si ho tam (snad budete mít štěstí na průvodce). V prostředí mlýna má ještě silnější atmosféru. Pokud narazíte na špatného průvodce nebo na žádného, vězte, že na stole je knížečka, kde je příběh výborně popsán s mnoha podrobnostmi (málokdo si to přečte, ale stojí to za to).
Určitě zajděte taky nahoru do budovy, kde je kasa (jako průvodkyně jsem si všimla, že tam lidé moc nechodí). Je tam krásná výstava tradic a života v Pošumaví. Velmi logicky a hezky uspořádaná do kruhu a monitoruje celý rok.
Mlýn vážně stojí za to. Možná, že se tam chystáte na některou z akcí, které mlýn pořádá (peče se tam chleba, seče tráva, ukazují řemesla...). Ale na těchto akcích je několik set lidí a nic si pořádně neužijete. Mlýn je nejlepší ráno, hned v devět. Slunce je ještě nízko, ve mlýně jste jen vy a můžete si představovat ten krásný a klidný život, který tam prožívaly desítky generací.
Jako průvodkyně jsem často přemýšlela, co by asi řekli Hrantovi, kdyby věděli, že z jejich domova, který si tak chránili, je nyní turistická atrakce. Ale strávila jsem tam několik hodin sama a naslouchala atmosféře budovy a cítila jsem vždy jen klid a slyšela jen proud vody z vedlejšího rybníka. Myslím, že Haranti došli klidu.
Komentáře
Okomentovat