Dneska 16.6.2018 jsem šla zhruba v 8:40 po snídani nakrmit naše osazenstvo na statku. Přítel dával seno kozám ve chlívku, ale Rozárka se vůbec nezvedala a dost podivně ležela. Až později jsem se od tety dozvěděla, že má dnes termín porodu. Podívala jsem se blíže a viděla, že jí z pochvy vytéká voda a je celá napuchlá. Okamžitě jsem poznala, že se schyluje k porodu.
U jednoho kozího porodu už jsme byli (Blážina trojčátka), takže jsem si myslela, že to zvládneme sami. Že jen pomůžu koze tím, že kůzlátko chytnu za nožičky. Jenže koza tlačila a z pochvy vylezlo jen jedno kopítko a hned čumáček. Nebylo moc za co tahat a koza přes veškerou sílu nemohla kůzle vytlačit. Poslala jsem tedy přítele pro pomoc. Pokud by se koze nepodařilo kůzlátko vypudit, kůzle by pošlo a ohrožená by byla i koza. Kůzlátku se ale hýbal čumáček, takže jsem věděla, že rodí živé mládě. Teta přišla na pomoc a hned konstatovala, že kůzlátko bude pěkný cvalda. Často to tak bývá, že když se rodí jedináček, tak je skutečně pořádný. Naše Rozárka je ale prvorodička a tak měla s tak velkým kůzlátkem hodně práce. Teta tedy strčila do kozy prst a obkroužila pochvu kůzleti kolem hlavy, čímž se objevila i druhá nožka, která zatím kvůli hlavě nemohla ven. Za nožky jsme zatáhly a kozlíček byl na světě.
Koza začala hned malého olizovat a bylo vidět, že bude dobrá máma.
Zhruba po půlhodině se kozlík přes první neúspěšné pokusy postavil na nožky a po hodince už hledal matčin struk, aby se napil.
Tenhle porod byl skutečně mnohem dramatičtější, ale pro příště už alespoň budu vědět, co mám dělat.
Komentáře
Okomentovat