Farmářka Lucka

V létě jsou tyhle obrázky realitou každého zahrádkaře. Sucho nás trápí neustále a tak večer, než ulehneme, musíme ještě kromě zvířat, obstarat i zahradu. Ta se nám pak ale odvděčí zeleninou bez chemie. My letos zahrádku trochu prošvihly, takže na ní najdete "jen" růžičkovou kapustu, pórek, rajčata, řapíkatý celer, řepu, cuketu a patizon. Příští rok plánujeme větší rozjezd :)  Ale zase ten výhled, když zalévám :) Cuketa, cuketa a cuketa!  Všude jsou. Zlevněné v obchodě, dostáváte je od známých, kteří mají zahradu, nebo ji sami máte celé lány. Nejlepší způsob na upotřebení takových kilogramů cukety je tato polévka. Je neobyčejně zdravá, z českých surovin, které máte dost možná na zahradě nebo si je za pár korun koupíte v obchodě. Polévka se senzačně hodí do dětské stravy, ale pochutná si na ní i každý dospělák. Stačí vám jen mrkev, brambor a cuketa. Zeleninu omyjete, nestrouháte na nudličky a ty na másle pořádně osmažíte a podusíte alespoň 15 minut. Nás...

Moje teta kromě toho, že chová zvířata a zpracovává jejich produkty jako mléko, vejce a maso, ještě zpracovává i jejich vlnu a zkouší si sama vyrábět textilní výrobky. Já s ní tuto vášeň tak docela nesdílím. Je to sice hezké a parádní, že něco takového umí, ale musím říci, že domácí vlněné oblečení a šperky z plsti se mi nelíbí a stále mi tedy připadá výhodnější si jít koupit něco hezkého do obchodu. Nadšení pro textilní výrobu mi hatí i skutečnost, že na to nejsem moc šikovná. Umím sice háčkovat a trochu plést, ale prvovýrobní postupy typu předení a plstění mi moc nejdou, byť všichni říkají, že to je jen o praxi, kterou já nemám. Poprvé jsem zkoušela předení na kolovratu, protože mi teta asi před třemi lety zaplatila k narozeninám dvoudenní kurz předení. Vůbec mi to nešlo, nedokázala jsem si srovnat rychlosr rukou a nohou. A pak jsem u tety doma našla vřetánko a poprosila jí, aby mi vysvětlila jak funguje. A zjistila jsem, že to je ideální pro předleny začátečnice. Vlně...

Domácí křupavý chleba, to je prostě nebe na zemi. Chleba je sice levný, ale jeho kvalita v obchodech upadá. Věřte mi, že až si jednou dáte ke snídani domácí čerstvě upečený chleba, nebudete chtít jiný. Chuť, vůně i zvuk křupavé kůrky jsou nesrovnatelné s tím, co nám nabízí některé obchody.  Upéct dobrý chleba není vůbec snadné. Začínám tedy tím jednodušším, kvasnicovým. Není to sice ten dnes vyhledávaný kváskový, ale je spolehlivější. Téměř vždy se totiž povede. Chuťově je výborný a díky pivu je krásně vláčný. Aby byl tedy článek zajímavější, když už je to těsto tak snadné, rozhodla jsem se vám ukázat jak se peklo v klasické chlebové peci. To je totiž taky docela zapeklitá práce. Roztopení pece bylo zdlouhavé a spotřebovalo se při tom dost dřeva. Chleba se tedy nepekl denně, ale spíše jednou týdně a pro více sousedů naráz, aby se proces vyplatil. Často si lidé myslí, že s chlebovou pecí je to jako s kamny. Že se dole topí celou dobu a nahoře peče. Není tomu tak! Ohe...

Slunce svítí, červenec končí a to je pro nás doba žní. Samosebou sečeme běžně kombajny, ale pro zájemce v muzeu předvádíme i tradiční žně s kosou, srpem a povřísly. Tento postup je dnes ale tak unikátní, že se o něj začala zajímat televize. Tuto sobotu přijel štáb a žně s námi natočil pro pořad Co naše babičky uměly a co my jsme zapomněli. Z celých žní se tak stal dvojnásobně výjimečný zážitek. Na celý díl pořadu si bohužel budeme muset počkat až po Novém roce, ale nebojte dám vám vědět. Žně jsou neobyčejně důležitá část roku, protože rozhodovaly o tom, zda budou mít lidé v následujícím roce, co jíst. Dříve chodili v prvních řadách sekáči s kosami, kterým se říkalo hrabice a bachlice. Díky nim obilí padalo jen na sednu stranu a tak další skupinka lidí mohla pohodlněji sbírat klasy a připravovat snopy na vázání. Snopy pak ženy svazovaly povřísly. Nejprve slaměnými, což mně vůbec nešlo, ale později si začali lidé pomáhat motouzovými povřísli, se kterými se naučí každý. P...