Přeskočit na hlavní obsah

Domácí pekař 2.díl: Kvasnicový pivní chleba z pece


Domácí křupavý chleba, to je prostě nebe na zemi. Chleba je sice levný, ale jeho kvalita v obchodech upadá. Věřte mi, že až si jednou dáte ke snídani domácí čerstvě upečený chleba, nebudete chtít jiný. Chuť, vůně i zvuk křupavé kůrky jsou nesrovnatelné s tím, co nám nabízí některé obchody.

 Upéct dobrý chleba není vůbec snadné. Začínám tedy tím jednodušším, kvasnicovým. Není to sice ten dnes vyhledávaný kváskový, ale je spolehlivější. Téměř vždy se totiž povede. Chuťově je výborný a díky pivu je krásně vláčný. Aby byl tedy článek zajímavější, když už je to těsto tak snadné, rozhodla jsem se vám ukázat jak se peklo v klasické chlebové peci. To je totiž taky docela zapeklitá práce. Roztopení pece bylo zdlouhavé a spotřebovalo se při tom dost dřeva. Chleba se tedy nepekl denně, ale spíše jednou týdně a pro více sousedů naráz, aby se proces vyplatil.



Často si lidé myslí, že s chlebovou pecí je to jako s kamny. Že se dole topí celou dobu a nahoře peče. Není tomu tak! Oheň se rozdělává přímo v peci a udržuje se v ní asi 3 hodiny. Takže když my zatápíme v jednu, ve dvě zaděláváme a ve čtyři sázíme do pece.


A teď tedy k tomu receptu.Do vlažné vody si rozdrobíme droždí, aby nám vznikl kvásek.

Mouku budeme potřebovat chlebovou pšeničnou a žitnou v poměru 2:1. Mouku prosejeme přes síto. 


Následně mouky, kvásek, kmín sůl a pivo smícháme v lepivé těsto. 


Těsto je potřeba velmi dobře propracovat. Pokud se nechcete dřít s vařečkou, použijte mixér a míchač. Těsto musí být krásně hladké. Následně ho necháme hodinu kynout.




Po vykynutí těsto rozdělíme na díly, podle množství. My měly záděláno na 6 chlebů, takže jsme ho rozdělily na 6 dílů. 


Každý díl jednotlivě propracujte. 


My necháváme chléb nakynout v ošatkách. Ty je potřeba nejprve vysypat moukou.


Myslete na to, že na dně ošatky je horní část chleba (ta hezká). 



Spodek chleba je potřeba ještě pomoučnit. Do chleba se tradičně dělá rukou kříž, je to koneckonců Boží dar. Chléb necháme v ošatce dokynout ještě 20 minut.


Pec je plná uhlíku, které odstraníme. 



 Chléb v ošatce po 20 minutách krásně nakyne.


Pec je samosebou od uhlí špinavá, takže je třeba ji uklidit pometlem. My máme po staru slaměné. Namočí se ve vodě a pec se s ním krásně vyčistí. 






Ošatky vyklopíme na lopatu. 


Chléb je dobré nakrojit, aby nepopraskal.


Chléb následně potřeme vodou. 


A vkládáme do pece. Tady si pobude asi 35 minut.


Tradáááá.


Ještě vařicí chléb potřeme vodou, aby kurka nebyla až příliš tvrdá, ale jen příjemně křupala. 


Samosebou se nemusíte omezovat jen na tvar bochníku. My pečeme z chlebového těsta i rohlíčky sypané mákem. 





Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Svatomartinské posvícení

I když bydlím v Týně nad Vltavou, stále slavím naše radomyšlské martinské posvícení. Posvícení bývá často poslední bujará oslava před nastávajícím vánočním půstem a zároveň využívá plné bohatosti, kdy jsou sýpky stále plné. Posvícení oslavuje výročí vysvěcení místního kostela a v Radomyšli máme právě krásný gotický a velmi starobylý kostel zasvěcený svatému Martinu. gotický kostel v Radomyšli  Svatý Martin je veskrze sympatický světec, který se narodil na území dnešního Maďarska. Už od mládí se chtěl dát na církevní dráhu, ale rodiče mu vybrali cestu vojáka římské armády. Jeho otec byl vojákem celý život. Martin plnil své povinosti spolehlivě a poctivě, takže se stal důstojníkem. Přestože byl římským vojákem, zachovával si křesťanské ctnosti. Ke svému sluhovi se choval svatý Martin půlí plášť žebrákovi bratrsky, byl skromný a laskavý. Nejznámnější je legenda o žebrákovi a plášti. U městské brány v Amiensu v zimě v roce 335 uviděl Martin žebráka, který se třásl zimou a...

Králičí spektrum

Do našeho králičího osazenstva přibylo několik nových kousků. O angorských králících a českých strakáčích jsem už články psala. Teď pro vás mám další tři plemena, kterými se můžeme pyšnit. Králíčci jsou ale bez papírů, takže nejsou vhodní do zájmového chovu nebo na prodej. Nicméně na ukázku k muzeu jsou skvělí, všichni se nechají mazlit a hladit. Jsou krásným příkladem práce chovatelů, kteří za léta snažení dosáhli úžasných barevných kombinací. Evžena, burgunského králíka jsme dostali od lidí, kteří si ho koupili jako zakrslého králíka. Nicméně Evžen poněkud vyrostl a nevešel se jim do klece pro zakrslé králíky, tak skončil u nás. My ho u nás necháme dožít a bude mazlený námi i návštěvníky muzea. Kuní ramlici a kaliforňačku jsme dostali od Lenky Limů. Ta chová tato plemena na kůži, vydělává si kožky. Tyto dvě králičice už byly nad rámec chovu, tak je dala nám. Obě jsou celkem krotké, ale jak už to bývá, nejsou tak mazlivé jako samci. Burgunský králík Toto krásné zrzavé plem...

Knížky Farmářky Lucky

Dlouho jsem přemýšlela, jestli mám napsat o knížkách, které ráda čtu. Nejsem přece žádný kritik :D Ale beru to tak, že třeba někoho ispiruji k přečtení něčeho, čemu věřím :) Zima je doba, kdy má člověk nejvíce času na čtení. Ráda čtu kuchařky a knížky o venkově. Z příběhových knih mám nejraději historické romány.  Tady je pár knížek, které vám mohu s čistým svědomím doporučit. Tyto knihy mají vždy nějakou přidanou venkovskou hodnotu. Přenesou vás na louky, do šumavských lesů, do světničky našich prababiček nebo na náves 18. století. Poskytnou vám dobrodružství, napětí i romantiku, a mnoho informací ze života našich předků. Kuchařky a knihy o tradicích a venkově Krkonošská kuchařka aneb hory dávají chléb je kniha Miloše Gerstnera z roku 2015. Nejde ale o klasickou kuchařku s abecedním seznamem receptů. Kuchařka obsahuje vyprávění o životě v horách na přelomu 19. a 20. století v každém měsíci roku. Je plná lidových tradic a nádherně realisticky vykreslené bídy i radosti obyv...