Je to jedna z nejkontroverznějších a nejtěžších záležitostí v životě chovatele nebo zemědělce. Každý, kdo chová zvířata si musí ujasnit, proč je chová. Chovat větší množství zvířat jen pro potěchu a mazlení jako domácí miláčky, je ekonomicky nesmyslné a nemyslitlné. Vždy tedy příjde doba, kdy se musíme se zvířetem rozloučit.
Maso za spokojený život
Zvířata mají u dobrých chovatelů krásný život. Velký výběh, čistou podestýlku, dostatek kvalitního krmiva, lékařskou péči, lásku. Za to chovateli musí nějak platit. Některá nám dávají svou vlnu, jiná mléko a některá maso. Samosebou zvířata na mléko, jako jsou krávy nebo na vajíčka jako jsou slepice si necháváme déle a o to delší je i jejich život. Masná zvířata - prasata, králíky obvykle zabijíme v mladém věku.
Může být usmrcení etické?
Dost často se lidé ptají, proč zvířata na mléko nebo na vajíčka nenecháváme dožít. Má to dva důvody. První je jednoduše to, že zvíře už nám nemá co za svůj pohodlný život dát. Krmení už se nám jednoduše ekonomicky nevyplatí, tudíž krmení ukončíme a zvíře si vezmeme na maso. Druhý důvod je to, že není nic horšího než staré nemohoucí zvíře. I pohled na starého člověka, který se stářím a chorobami už nemůže hýbat je smutný. Ale člověk není zvíře, i když se nemůže hýbat stále může využívat svoje duchovno, svůj rozum. Zvíře má jen svůj pohyb a zdraví, a když o něj příjde, je to neštěstí. Není nic horšího než starý kůň, kterého bolí i stát na nohou nebo králík, který je tak zesláblý nemocí a stářím, že se ani nemůže napít. Pro stará zvířata je často rychlá smrt z rukou chovatele úlevou a vysvobozením. Je třeba si ujasnit, že zvíře není člověk. Má sice city a instinkty, ale nemá rozum ani zdaleka podobný tomu lidskému.
Láska chovatele
Někteří si také myslí, že všichni chovatelé, kteří svá zvířata zabijí a mají je na maso, je vlastně nemají rádi. Nic není dál od pravdy. Zkuste někdy pobýt na farmě či statku a uvidíte, jak láskyplně se chovatelé starají o svá zvířata. Jak je drbou, strachují se o ně, krmí je a je to pro ně ten největší relax a často i smysl života.
Správný chovatel chce, aby jeho zvíře mělo co nejrychlejší smrt. Jde především o jeho psychiku a stres. Ale i z čistě praktického důvodu by měla být porážka pokud možno bez stresu a rychlá. Když se zvíře před smrtí vystresuje pouští ze svalů vodu a ty pak ztrácí na objemu, rovněž kvalita masa jako takového stresem upadá.
Přeprava je horší
Nejhorší je přeprava zvířat, která je pro ně stresující. Ne vždy se tomu dá vyhnout. Na jatka zvířata nějak dopravit musíte. Drobnější zvířata ale porážíme doma pro svojí potřebu. Zvířata tedy nikam nevozíme, ale jdeme za nimi. Snažíme se, aby ostatní zvířata neviděla zabijení. Jsou to zvířata a nejde zde ani tak o nějaké citové pouto, ale spíše o pach krve, který je znervózňuje.
Jak se stavíte k porážení jatečních zvířat vy? Vadí vám to, ale maso přesto jíte nebo jste vegetariáni? Sami máte chov a sdílíte mé názory?
Komentáře
Okomentovat