Přeskočit na hlavní obsah

Dušičky a svíčky


Prvního a druhého listopadu si každoročně připomínáme svátek Všech svatých a Dušičky. Svátek Všech svatých oslavuje nejen všechny kanonizované svaté, ale i ty svaté, o kterých ví jen Bůh a my lidé, je ještě neznáme. Dušičky slavíme nevědomky téměř všichni. I lidé, kteří na hřbitov běžně nezajdou ho navštíví alespoň 2. listopadu. Dříve to byla samozřejmost pro každého. Očistit hrob, položit věnec, zapálit svíčku. Já osobně tomuto zvyku "nefandím" myslím, že na mrtvé je dobré myslet stále, myšleno třeba každý den, a ne si na ně vzpomenout jednou za rok na Dušičky a myslet si, že nás to spasí. Lídé si v minulosti mysleli, že na Dušičky se prolínají světy živých a mrtvých a ti se vracejí na zem. Starověcí Keltové jim zapalovali ohně, aby našly cestu a pak živí s mrtvými hodovali.

hřbitovní kostel svatého Víta v Týně nad Vltavou

 Žádný svátek se neobejde bez typických pokrmů. Na Dušičky se pekly tak zvané kosti svatých, kynuté pečivo, které skutečně svým tvarem připomínalo kosti. Jinde se pekly hranaté šátečky plněné povidly, kterým se říkalo dušičky. Hospodyně rády na svých čeledínech a děvečkách šetřily, takže jim toto pečivo pekly z černé mouky a svojí rodině z té lepší, bílé mouky. Čeleď pak vymyslela takovouhle říkanku:
Dušičky věrný,
nejste všecky stejný.
Některý jste bílý,
některý jste černý.

Další zvyky na Dušičky:

  • zbytky jídel se házely do ohně, aby dušičky měly také hodokvas
  • na okno se dávala miska s mlékem nebo máslem, aby si dušičky ošetřily, ochladily rány z očistce
  • nikdo se neodvážil po setmění přiblížit ke hřbitovu, duše tam slaví a živé roztrhají, kones rejdění mají s kohoutím zakokrháním nebo ranními zvony
  • dřív se chodilo o Dušičkách na koledu a říkalo se jí "chodit po rohlíkách"
  • když na Dušičky prší, říká se, že duše oplakávají své hříchy
Jak už jsem psala, můžete tento svátek oslavit tak, že půjdete na hřbitov, kde máte nějaké příbuzné a položit jim na hrob nejlépe vlastnoručně vyrobený věneček. Pokud ale na hřbitov nechcete nebo jsou všichni vaši předci spáleni a nemáte za kým na hřbitov jít. Zapalte jim doma svíčku a vzpomínejte na to nejlepší, co jste s nimi zažili. Já budu vzpomínat na prababičku z Ostrova, o které jsem už několikrát psala (umřela po dlouhé nemoci, když mi bylo 19 a jí 98). Nejvíce však budu vzpomínet na svého dědu, tátova tátu, který zemřel náhle předloni, a i když naše poslední společné roky nebyly radostné, mám na něj mnoho nádherných vzpomínek z dětství.

 Svíčku si můžete i vyrobit. Já jsem vyráběla na Dušičky svíčky při naší zabijačce, kdy jsme rozdělali naší soupravu na výrobu svíček. Dá se určitě koupit i menší, nebo si můžete vosk rozpustit ve vodní lázni. Knot stačí ponořovat do vosku a pak do vody, aby se rychle ochladil a ztvrdnul. Na tento zchladlý vosk pak snadno nanesete další vrstvu vosku ponořením do lázně. A tak to opakujte dokud není na knot nabalený dostatek vosku. Můžete samosebou i střídat barvy. Ještě teplou svíčku můžete i různě tvarovat.




Jak slavíte Dušičky vy? Chodíte na hřbitov a vzpomínete? Budete mrtvým předkům něco vyrábět? Všimli jste si jak najednou ve tmě hřbitovy září miliónem svíček?


Štítky:

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Králičí spektrum

Do našeho králičího osazenstva přibylo několik nových kousků. O angorských králících a českých strakáčích jsem už články psala. Teď pro vás mám další tři plemena, kterými se můžeme pyšnit. Králíčci jsou ale bez papírů, takže nejsou vhodní do zájmového chovu nebo na prodej. Nicméně na ukázku k muzeu jsou skvělí, všichni se nechají mazlit a hladit. Jsou krásným příkladem práce chovatelů, kteří za léta snažení dosáhli úžasných barevných kombinací. Evžena, burgunského králíka jsme dostali od lidí, kteří si ho koupili jako zakrslého králíka. Nicméně Evžen poněkud vyrostl a nevešel se jim do klece pro zakrslé králíky, tak skončil u nás. My ho u nás necháme dožít a bude mazlený námi i návštěvníky muzea. Kuní ramlici a kaliforňačku jsme dostali od Lenky Limů. Ta chová tato plemena na kůži, vydělává si kožky. Tyto dvě králičice už byly nad rámec chovu, tak je dala nám. Obě jsou celkem krotké, ale jak už to bývá, nejsou tak mazlivé jako samci. Burgunský králík Toto krásné zrzavé plem...
Okomentovat
Další informace

Ekologická domácnost (a ekonomická)

Tak a je to tady! Mám vlastní domácnost. A protože chci, aby naše příroda i venkov mohly volněji dýchat a mám dobrý pocit, když můžu pro planetu udělat něco dobrého, rozhodla jsem se, že ta moje domácnost bude ekologičtější. Možná nedělám vše, co bych mohla, ale snažím se, abych mohla žít s čistým svědomím, že jsem něco udělala. Zde je pár nápadů jak to dělat podle mě lépe. 1. Nejlepší je ten odpad, co vůbec nevzniká Je to pravda, ale dost těžko se to uvádí do praxe, zvlášť pokud nebydlíte v Praze, ale na malém městě jako já. V Praze už fungují obchody bezobalové, kde nakoupíte přímo do svých donesených skleněných nádob a pytlíků. Tady si o tom můžeme nechat jen zdát. Takže se aspoň snažím co můžu. Ovoce a zeleninu mám svojí ze zahrádky nebo od sousedů. Pokud už si zeleninu kupuji, vždy dám přednost té, kterou si můžu nabrat sama a ne už baleným kouskům. Na ovoce jsem si ušila stylový pytlíček s dekorem jablek. Mléko si čepuji z mlékomatu do skla a doma si z něj vyrábím jogurt...
Okomentovat
Další informace

Svatomartinské posvícení

I když bydlím v Týně nad Vltavou, stále slavím naše radomyšlské martinské posvícení. Posvícení bývá často poslední bujará oslava před nastávajícím vánočním půstem a zároveň využívá plné bohatosti, kdy jsou sýpky stále plné. Posvícení oslavuje výročí vysvěcení místního kostela a v Radomyšli máme právě krásný gotický a velmi starobylý kostel zasvěcený svatému Martinu. gotický kostel v Radomyšli  Svatý Martin je veskrze sympatický světec, který se narodil na území dnešního Maďarska. Už od mládí se chtěl dát na církevní dráhu, ale rodiče mu vybrali cestu vojáka římské armády. Jeho otec byl vojákem celý život. Martin plnil své povinosti spolehlivě a poctivě, takže se stal důstojníkem. Přestože byl římským vojákem, zachovával si křesťanské ctnosti. Ke svému sluhovi se choval svatý Martin půlí plášť žebrákovi bratrsky, byl skromný a laskavý. Nejznámnější je legenda o žebrákovi a plášti. U městské brány v Amiensu v zimě v roce 335 uviděl Martin žebráka, který se třásl zimou a...
Okomentovat
Další informace