Prvního a druhého listopadu si každoročně připomínáme svátek Všech svatých a Dušičky. Svátek Všech svatých oslavuje nejen všechny kanonizované svaté, ale i ty svaté, o kterých ví jen Bůh a my lidé, je ještě neznáme. Dušičky slavíme nevědomky téměř všichni. I lidé, kteří na hřbitov běžně nezajdou ho navštíví alespoň 2. listopadu. Dříve to byla samozřejmost pro každého. Očistit hrob, položit věnec, zapálit svíčku. Já osobně tomuto zvyku "nefandím" myslím, že na mrtvé je dobré myslet stále, myšleno třeba každý den, a ne si na ně vzpomenout jednou za rok na Dušičky a myslet si, že nás to spasí. Lídé si v minulosti mysleli, že na Dušičky se prolínají světy živých a mrtvých a ti se vracejí na zem. Starověcí Keltové jim zapalovali ohně, aby našly cestu a pak živí s mrtvými hodovali.
 |
| hřbitovní kostel svatého Víta v Týně nad Vltavou |
Žádný svátek se neobejde bez typických pokrmů. Na Dušičky se pekly tak zvané kosti svatých, kynuté pečivo, které skutečně svým tvarem připomínalo kosti. Jinde se pekly hranaté šátečky plněné povidly, kterým se říkalo dušičky. Hospodyně rády na svých čeledínech a děvečkách šetřily, takže jim toto pečivo pekly z černé mouky a svojí rodině z té lepší, bílé mouky. Čeleď pak vymyslela takovouhle říkanku:
Dušičky věrný,
nejste všecky stejný.
Některý jste bílý,
některý jste černý.
Další zvyky na Dušičky:
- zbytky jídel se házely do ohně, aby dušičky měly také hodokvas
- na okno se dávala miska s mlékem nebo máslem, aby si dušičky ošetřily, ochladily rány z očistce
- nikdo se neodvážil po setmění přiblížit ke hřbitovu, duše tam slaví a živé roztrhají, kones rejdění mají s kohoutím zakokrháním nebo ranními zvony
- dřív se chodilo o Dušičkách na koledu a říkalo se jí "chodit po rohlíkách"
- když na Dušičky prší, říká se, že duše oplakávají své hříchy
Jak už jsem psala, můžete tento svátek oslavit tak, že půjdete na hřbitov, kde máte nějaké příbuzné a položit jim na hrob nejlépe vlastnoručně vyrobený věneček. Pokud ale na hřbitov nechcete nebo jsou všichni vaši předci spáleni a nemáte za kým na hřbitov jít. Zapalte jim doma svíčku a vzpomínejte na to nejlepší, co jste s nimi zažili. Já budu vzpomínat na prababičku z Ostrova, o které jsem už několikrát psala (umřela po dlouhé nemoci, když mi bylo 19 a jí 98). Nejvíce však budu vzpomínet na svého dědu, tátova tátu, který zemřel náhle předloni, a i když naše poslední společné roky nebyly radostné, mám na něj mnoho nádherných vzpomínek z dětství.
Svíčku si můžete i vyrobit. Já jsem vyráběla na Dušičky svíčky při naší zabijačce, kdy jsme rozdělali naší soupravu na výrobu svíček. Dá se určitě koupit i menší, nebo si můžete vosk rozpustit ve vodní lázni. Knot stačí ponořovat do vosku a pak do vody, aby se rychle ochladil a ztvrdnul. Na tento zchladlý vosk pak snadno nanesete další vrstvu vosku ponořením do lázně. A tak to opakujte dokud není na knot nabalený dostatek vosku. Můžete samosebou i střídat barvy. Ještě teplou svíčku můžete i různě tvarovat.
Jak slavíte Dušičky vy? Chodíte na hřbitov a vzpomínete? Budete mrtvým předkům něco vyrábět? Všimli jste si jak najednou ve tmě hřbitovy září miliónem svíček?
Komentáře
Okomentovat