Přeskočit na hlavní obsah

Seminář na téma zpracování mléka na ekofarmách od legislativy až po distribuci zákazníkům

Vzhledem k tomu, že pracuji ve firmě, která se specializuje i na bio zemědělství a jsme tedy členy Pro-bia, mi přišel e-mail s pozvánkou na tento seminář. Moje teta dělá profesionální sýry a tak jsme si seminář nemohly nechat ujít. Cesta do Sušice proběhla lehce (jediný problém byl, že teta zaspala a já na ní čekala :D). Těšila jsem se i na město samotné, protože miluju Kriminální příběhy ze staré Šumavy od Vladimíra Šindeláře a mnoho z nich se odehrává v okolí tohoto krásného města. Seminář se odehrával v malém salónku restaurace u Vítkovců kousek od Sušického náměstí. Sešlo se nás celkem asi 6 párů a nějakým zázrakem jsem se tam vešli. Překvapilo mě, že jsem nebyli až tak zdaleka. Farmáři přijeli i z Jihomoravského kraje nebo od Kutné Hory. Birokracie kolem prodeje farmářských výrobků je děsná. Ale je to logické, protože každou klobásku, kterou prodáte neprodají Kostelecké uzeniny. Každé kuře, které oškubete a prodáte neprodá Vodňaské kuře, a my víme, komu tyto podniky patří...Pan inženýr nám tedy říkal o legislativě prodeje nejen mléka, ale všech farmářských produktů. Jak se správně označují, v jakých podmínkách se zpracovávají. Během jeho vyprávění jsme dělali několik přestávek, během niž nám jeho žena předváděla výrobu pařeného sýra halloumi, který jsem si pak i odnesli domů. Všichni přítomní už se výrobou sýra a farmařením zaobírali delší dobu, takže přednáška byla dosti odborná.


Po semináři jsme všichni navštívili farmu Melcher v Červených Dvorech u Sušice. Na první pohled bych ani neuhádla, že jde o bio farmu se sýrárnou. Čekala jsem malé JZD, a místo toho to byl rodinný domek u lesa, vedle něhož se pásla desítka kravek. V rodinném domku byly jen dvě malé místnosti věnující se zpracování mléka. Sýrárna se sterilním prostředím a velkým kotlem a zrací místnost, kde zrála krásná kola sýrů. Výroba zde probíhá opravdu v malém, ale je dost velká, aby uživila tuto jednu rodinu. Sýry jsme mohli i ochutnat a byly skutečně výborné.

Pokud byste se zajímali o tuto problematiku, doporučuji sledovat stránky pro-bio a navštívit podobné semináře, nejlepší sýrařské kurzy se konají v Pacově (jednou snad i u nás). Popřípadě si můžete přečíst Příručku pro řemeslné a faremní zpracování mléka, kterou napsal pán, který nás školil ve spolupráci s MZ. Stáhnete jí zdarma zde.

Doufám, že v budoucnu budu moci i na další podobné semináře. A kdo ví, třeba za pár let bude podobný seminář i u nás na bio sadech nebo v naší sýrarně, kterou plánujeme postavit :)



zrací místnost byla plná poliček s bochníčky
sýr už je sražený a teď se lisuje, pak ho čeká paření v horké syrovátce
sýrárna byla maličká, sotva se nás tam 7 vešlo

hygiena musí být, mléko je hlavně o hygieně

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Svatomartinské posvícení

I když bydlím v Týně nad Vltavou, stále slavím naše radomyšlské martinské posvícení. Posvícení bývá často poslední bujará oslava před nastávajícím vánočním půstem a zároveň využívá plné bohatosti, kdy jsou sýpky stále plné. Posvícení oslavuje výročí vysvěcení místního kostela a v Radomyšli máme právě krásný gotický a velmi starobylý kostel zasvěcený svatému Martinu. gotický kostel v Radomyšli  Svatý Martin je veskrze sympatický světec, který se narodil na území dnešního Maďarska. Už od mládí se chtěl dát na církevní dráhu, ale rodiče mu vybrali cestu vojáka římské armády. Jeho otec byl vojákem celý život. Martin plnil své povinosti spolehlivě a poctivě, takže se stal důstojníkem. Přestože byl římským vojákem, zachovával si křesťanské ctnosti. Ke svému sluhovi se choval svatý Martin půlí plášť žebrákovi bratrsky, byl skromný a laskavý. Nejznámnější je legenda o žebrákovi a plášti. U městské brány v Amiensu v zimě v roce 335 uviděl Martin žebráka, který se třásl zimou a...

Králičí spektrum

Do našeho králičího osazenstva přibylo několik nových kousků. O angorských králících a českých strakáčích jsem už články psala. Teď pro vás mám další tři plemena, kterými se můžeme pyšnit. Králíčci jsou ale bez papírů, takže nejsou vhodní do zájmového chovu nebo na prodej. Nicméně na ukázku k muzeu jsou skvělí, všichni se nechají mazlit a hladit. Jsou krásným příkladem práce chovatelů, kteří za léta snažení dosáhli úžasných barevných kombinací. Evžena, burgunského králíka jsme dostali od lidí, kteří si ho koupili jako zakrslého králíka. Nicméně Evžen poněkud vyrostl a nevešel se jim do klece pro zakrslé králíky, tak skončil u nás. My ho u nás necháme dožít a bude mazlený námi i návštěvníky muzea. Kuní ramlici a kaliforňačku jsme dostali od Lenky Limů. Ta chová tato plemena na kůži, vydělává si kožky. Tyto dvě králičice už byly nad rámec chovu, tak je dala nám. Obě jsou celkem krotké, ale jak už to bývá, nejsou tak mazlivé jako samci. Burgunský králík Toto krásné zrzavé plem...

Knížky Farmářky Lucky

Dlouho jsem přemýšlela, jestli mám napsat o knížkách, které ráda čtu. Nejsem přece žádný kritik :D Ale beru to tak, že třeba někoho ispiruji k přečtení něčeho, čemu věřím :) Zima je doba, kdy má člověk nejvíce času na čtení. Ráda čtu kuchařky a knížky o venkově. Z příběhových knih mám nejraději historické romány.  Tady je pár knížek, které vám mohu s čistým svědomím doporučit. Tyto knihy mají vždy nějakou přidanou venkovskou hodnotu. Přenesou vás na louky, do šumavských lesů, do světničky našich prababiček nebo na náves 18. století. Poskytnou vám dobrodružství, napětí i romantiku, a mnoho informací ze života našich předků. Kuchařky a knihy o tradicích a venkově Krkonošská kuchařka aneb hory dávají chléb je kniha Miloše Gerstnera z roku 2015. Nejde ale o klasickou kuchařku s abecedním seznamem receptů. Kuchařka obsahuje vyprávění o životě v horách na přelomu 19. a 20. století v každém měsíci roku. Je plná lidových tradic a nádherně realisticky vykreslené bídy i radosti obyv...