Přeskočit na hlavní obsah

Příběh Fandy

Fanda se k nám do rodiny dostal úplně omylem, ale dnes už si bez něj nedokážu návštěvu u tety představit. Moje máma vždy chtěla psa (jako náctiletá měla jezevčici), ale do bytu se jí ho nechtělo brát. Celé dny tráví v práci a pes by doma smutněl. Ale stále v ní hlodala představa gaučáka, který by poslušně počkal na paničku, až příjde z práce. Moje máma má ale až moc akční sestru, která bez ohledu na celou naší rodinu, mámu i psa, jedno štěně pořídila. Loni v květnu nám přivezla bílé klubíčko. Křížence boloňského psíka. Mamce se samosebou štěně líbilo, ale doma zůstat nemohlo, takže jsme ho hned vezli do Netěchovic k tetě, kde se upřímně řečeno nějaké to zvířa ztratí :D(promiň Blani). Štěně dostalo jméno Fanda, protože jezevčice Františka už tam je, a neoficiálně se stal psem mojí sestřenice Julinky. Ale je to pes spíš všech. Fanda se hned záhy ukázal jako hrozný blbec :D Neustále skákal a dováděl a nám bylo jasné, že to není líný gaučák, ale energický a dobrosrdečný pes. Dávka antidepresiv. Není sice poslušný, nepříjde na zavolání, leda když se mu chce, ale když běží tak u toho srandovně zvedá přední nohy do vzduchu. Teta mu říká Lipicán :D

Na řetízku je jen, když jsou puštěné krůty po zahradě

V zimě nás zase Fanda překvapil tím, že chtěl být pořád jen venku. V létě jsme se nedivili, ale i v mrazech a tmě chtěl být Fanda venku a dělat hlídače. Fanouš je zdrátka duše vlčáka v těle gaučáka. Je mu teprve rok, takže doufám, že nám bude dělat radost ještě mnoho dalších let. 

Léto nebo zima, Fanouš hlídá venku, miluje čerstvý vzduch
A vy musíte milovat Fanouše



Takhle vypadal jako štěňátko

Máte taky doma pejska? Je to spíš gaučák nebo hlídač? :)

Štítky:

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Svatomartinské posvícení

I když bydlím v Týně nad Vltavou, stále slavím naše radomyšlské martinské posvícení. Posvícení bývá často poslední bujará oslava před nastávajícím vánočním půstem a zároveň využívá plné bohatosti, kdy jsou sýpky stále plné. Posvícení oslavuje výročí vysvěcení místního kostela a v Radomyšli máme právě krásný gotický a velmi starobylý kostel zasvěcený svatému Martinu. gotický kostel v Radomyšli  Svatý Martin je veskrze sympatický světec, který se narodil na území dnešního Maďarska. Už od mládí se chtěl dát na církevní dráhu, ale rodiče mu vybrali cestu vojáka římské armády. Jeho otec byl vojákem celý život. Martin plnil své povinosti spolehlivě a poctivě, takže se stal důstojníkem. Přestože byl římským vojákem, zachovával si křesťanské ctnosti. Ke svému sluhovi se choval svatý Martin půlí plášť žebrákovi bratrsky, byl skromný a laskavý. Nejznámnější je legenda o žebrákovi a plášti. U městské brány v Amiensu v zimě v roce 335 uviděl Martin žebráka, který se třásl zimou a...
Okomentovat
Další informace

Králičí spektrum

Do našeho králičího osazenstva přibylo několik nových kousků. O angorských králících a českých strakáčích jsem už články psala. Teď pro vás mám další tři plemena, kterými se můžeme pyšnit. Králíčci jsou ale bez papírů, takže nejsou vhodní do zájmového chovu nebo na prodej. Nicméně na ukázku k muzeu jsou skvělí, všichni se nechají mazlit a hladit. Jsou krásným příkladem práce chovatelů, kteří za léta snažení dosáhli úžasných barevných kombinací. Evžena, burgunského králíka jsme dostali od lidí, kteří si ho koupili jako zakrslého králíka. Nicméně Evžen poněkud vyrostl a nevešel se jim do klece pro zakrslé králíky, tak skončil u nás. My ho u nás necháme dožít a bude mazlený námi i návštěvníky muzea. Kuní ramlici a kaliforňačku jsme dostali od Lenky Limů. Ta chová tato plemena na kůži, vydělává si kožky. Tyto dvě králičice už byly nad rámec chovu, tak je dala nám. Obě jsou celkem krotké, ale jak už to bývá, nejsou tak mazlivé jako samci. Burgunský králík Toto krásné zrzavé plem...
Okomentovat
Další informace

Knížky Farmářky Lucky

Dlouho jsem přemýšlela, jestli mám napsat o knížkách, které ráda čtu. Nejsem přece žádný kritik :D Ale beru to tak, že třeba někoho ispiruji k přečtení něčeho, čemu věřím :) Zima je doba, kdy má člověk nejvíce času na čtení. Ráda čtu kuchařky a knížky o venkově. Z příběhových knih mám nejraději historické romány.  Tady je pár knížek, které vám mohu s čistým svědomím doporučit. Tyto knihy mají vždy nějakou přidanou venkovskou hodnotu. Přenesou vás na louky, do šumavských lesů, do světničky našich prababiček nebo na náves 18. století. Poskytnou vám dobrodružství, napětí i romantiku, a mnoho informací ze života našich předků. Kuchařky a knihy o tradicích a venkově Krkonošská kuchařka aneb hory dávají chléb je kniha Miloše Gerstnera z roku 2015. Nejde ale o klasickou kuchařku s abecedním seznamem receptů. Kuchařka obsahuje vyprávění o životě v horách na přelomu 19. a 20. století v každém měsíci roku. Je plná lidových tradic a nádherně realisticky vykreslené bídy i radosti obyv...
Okomentovat
Další informace