Přeskočit na hlavní obsah

Zvonky z Linze

Linecké cukroví je asi nejčastěji pečené cukroví v českých domácnostech, hned po perníčkách. Toto cukroví je snadné, chutné a neobyčejně estetické. Žluté těsto s červenou marmeládou a občas ještě zasněžené bílým cukrem. Naše kuchyně je velmi ovlivněna starou rakousko-uherkou kuchyní. Linecké cukroví sice u našich jižních sousedů neznají, ale těsto vzniklo skutečně v Rakousku, kde z něj pečou tradiční mřížkované koláče, které zná celý svět. Až české hospodyňky z těsta začaly vykrajovat drobná kolečka a kytičky. Já letos peču málo, teta peče pro všechny perníčky, rohlíčky a pracny, takže já si vzala na starost jen linecké. Jsme s přítelem zatím jen dva takže je to jedno. Bez dětí taky nemám potřebu nějak experimentovat s tvary a udělala jsem zvonky. 



Recept na linecké je snadný. Řídí se už od dob Rakouska - Uherska jasným zákonem: 1 díl cukru, 2 díly tuku, 3 díly mouky. Takže smíchejte 1:2:3 moučkový cukr, heru nebo máslo a hladkou mouku. Klidně zkuste i celozrnnou nebo špaldovou. Do těsta doporučiji přidat i citrónovou kůru nebo vanilku. Ze surovin vypracujte krásnou hladkou kouli těsta. Tu nechte aspoň 30 minut v lednici odpočinout, ideální je pak nechat těsto přes noc v chladu. Těsto pak vyválejte na tenkou placku a vykrajujte. Děti se u toho určitě skvěle zabaví. Pečte v předehřáté troubě na pečícím papíru asi 10 minut. Po vychladnutí slepujte marmeládou. Jakoukoliv, ale nejlepší je nějaká pikantnější. Třeba rybízová nebo ostružinová. 






Jaké druhy cukroví pečete letos vy? 
Štítky:

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Svatomartinské posvícení

I když bydlím v Týně nad Vltavou, stále slavím naše radomyšlské martinské posvícení. Posvícení bývá často poslední bujará oslava před nastávajícím vánočním půstem a zároveň využívá plné bohatosti, kdy jsou sýpky stále plné. Posvícení oslavuje výročí vysvěcení místního kostela a v Radomyšli máme právě krásný gotický a velmi starobylý kostel zasvěcený svatému Martinu. gotický kostel v Radomyšli  Svatý Martin je veskrze sympatický světec, který se narodil na území dnešního Maďarska. Už od mládí se chtěl dát na církevní dráhu, ale rodiče mu vybrali cestu vojáka římské armády. Jeho otec byl vojákem celý život. Martin plnil své povinosti spolehlivě a poctivě, takže se stal důstojníkem. Přestože byl římským vojákem, zachovával si křesťanské ctnosti. Ke svému sluhovi se choval svatý Martin půlí plášť žebrákovi bratrsky, byl skromný a laskavý. Nejznámnější je legenda o žebrákovi a plášti. U městské brány v Amiensu v zimě v roce 335 uviděl Martin žebráka, který se třásl zimou a...
Okomentovat
Další informace

Králičí spektrum

Do našeho králičího osazenstva přibylo několik nových kousků. O angorských králících a českých strakáčích jsem už články psala. Teď pro vás mám další tři plemena, kterými se můžeme pyšnit. Králíčci jsou ale bez papírů, takže nejsou vhodní do zájmového chovu nebo na prodej. Nicméně na ukázku k muzeu jsou skvělí, všichni se nechají mazlit a hladit. Jsou krásným příkladem práce chovatelů, kteří za léta snažení dosáhli úžasných barevných kombinací. Evžena, burgunského králíka jsme dostali od lidí, kteří si ho koupili jako zakrslého králíka. Nicméně Evžen poněkud vyrostl a nevešel se jim do klece pro zakrslé králíky, tak skončil u nás. My ho u nás necháme dožít a bude mazlený námi i návštěvníky muzea. Kuní ramlici a kaliforňačku jsme dostali od Lenky Limů. Ta chová tato plemena na kůži, vydělává si kožky. Tyto dvě králičice už byly nad rámec chovu, tak je dala nám. Obě jsou celkem krotké, ale jak už to bývá, nejsou tak mazlivé jako samci. Burgunský králík Toto krásné zrzavé plem...
Okomentovat
Další informace

Knížky Farmářky Lucky

Dlouho jsem přemýšlela, jestli mám napsat o knížkách, které ráda čtu. Nejsem přece žádný kritik :D Ale beru to tak, že třeba někoho ispiruji k přečtení něčeho, čemu věřím :) Zima je doba, kdy má člověk nejvíce času na čtení. Ráda čtu kuchařky a knížky o venkově. Z příběhových knih mám nejraději historické romány.  Tady je pár knížek, které vám mohu s čistým svědomím doporučit. Tyto knihy mají vždy nějakou přidanou venkovskou hodnotu. Přenesou vás na louky, do šumavských lesů, do světničky našich prababiček nebo na náves 18. století. Poskytnou vám dobrodružství, napětí i romantiku, a mnoho informací ze života našich předků. Kuchařky a knihy o tradicích a venkově Krkonošská kuchařka aneb hory dávají chléb je kniha Miloše Gerstnera z roku 2015. Nejde ale o klasickou kuchařku s abecedním seznamem receptů. Kuchařka obsahuje vyprávění o životě v horách na přelomu 19. a 20. století v každém měsíci roku. Je plná lidových tradic a nádherně realisticky vykreslené bídy i radosti obyv...
Okomentovat
Další informace