POMOC

Můj blog už začíná pokrývat mnoho témat. Vše ale začíná u slova VENKOV. Jenže venkov to jsou zvířata, farmáři, příroda, lesy, tradice... Jeden důležitý aspekt tu ale stále chybí. Lidé!


Na venkově k sobě lidé mají blíže.
To je odvážné tvrzení.Vždyť na vsi vznikají drby a pomluvy, všichni si vidí až do talíře. Ale zároveň tu odjakživa byla i obrovská pospolitost, lidé z jedné vesnice si pomáhali, i když se zrovna dvakrát nemuseli, a ten nejbližší soused byl téměř jako příbuzný. Docela hezky to vystihl jeden můj kamarád, čtyřicetiletý dřevorubec Vojta, který pochází od Brna. Nedávno mi vyprávěl jak mu v noci zavolal soused, že mu prasklo potrubí a neví kde. Že potřebuje lidi, aby mu s tím pomohli. A Vojta bez jakékoliv námitky či zlosti šel a pomáhal. Když jsem se divila, jak je to možné, odvětil prostě: "Tož já su z Moravy, tam je to normálné, že pomóžu sósedovi". Není to krásné?

POMOC pro mentálně postižené

Lidská srdce jsou schopná rozdávat pomoc a lásku v jakémkoliv množství. Spolky, které pomáhají nezištně lidem je potřeba potporovat a tím zlepšovat mezilidské vztahy, atmosféru ve společnosti a ve finále i sebe sama. Jedním z takových spolků je i spolek POMOC v Týně nad Vltavou. Tento spolek vznikl v devadesátých letech a snaží se pomáhát a začleňovat do společnosti různě postižené lidi bez ohledu na jejich věk, přesvědčení nebo vzdělání. Spolek je báječný v tom, jak pomáhá lidem, kteří by ze zdravotních důvodů byli zavření doma zapojit se do společnosti, realizovat se a pracovat. Pomoc zřizuje Domovy svaté Anežky a svaté Kateřiny a Dílny svaté Jiljí, kde jsou zaměstnaní mentálně postižení lidé, kteří zde pracují jako uklízeči, techničtí pracovníci, pekaři, pracují v truhlářské, keramické nebo tklacovské dílně...

POMOC pro tělesně postižené

Součástí Pomoci jsou také Zámecké zahradnictví, Školky Jarošovice a Jihočeské zemědělské muzeum, kde pomáhají mentálně zdraví lidé s fyzickým postižením. Sbírají ovoce, prodávají lístky do muzea a provádí v něm školy, zdobí vánoční věnce atd. Pomoc se vždy snaží najít vhodnou práci každému individuálně. Za všechny jen pár příkladů: mentálně postižený slepec tká na kolíkovém stavu pomocí svého hmatu, paní s lupénkou vyučená švadlena učí děti v muzeu plstit, paní, která pracovala v bance skončila po mrtvici s těžkou vadou řeči, nyní pracuje na poloviční úvazek v našich kancelářích. Tito lidé našli nový smysl života a mají pocit, že nejsou na obtíž. A to je krásné!

Ježíškovo vnouče

Zmíním se tu i o jednom projektu, jehož jsem hrdou součástí. Ježíškova vnoučata běží druhým rokem a je to jeden z nejsmysluplnějších sociálních projektů, jaké jsem poznala. Osamnělí senioři si mohou přát jakékoliv přání od varné konvice až po schůzku s Karlem Gottem, a kdo chce, může jim ho splnit. Minulý rok se skutečně senioři dočkali svých darů a i toho setkání s Karlem. Mnoho hvězd a celbrit si na tomto projektu posilují svoje PR, ale zase proč ne, když to lidem z domovů pro seniory udělá radost.

Adopce dědy
Nejskvělejší jsou případy, kdy si osamnělé manželské páry bez vlastních babiček a dědů "adoptovali" nějakého důchodce jako svého vlastního dědu a babičku a třeba s nimi i oslavili Vánoce a jsou s nimi v kontaktu po celý rok. Často nejde o dárek, ale o zájem a návštěvu samotnou. I já se stala vnoučetem, chtěla jsem sice obdarovat přímo osobně, ale všechny pro mě finančně dostupné dárky jsou vždy vybrané dřív, než stihnu na stránku vlézt (což je prostě úžasné!). Takže pak přispívám po 100 koruně na velké dárky. Staňte se i vy Ježíškovým vnoučetem. Projekt už je ale letos skoro plný a volných přání zůstalo velmi málo. Můžete tedy stejně jako já přispět na něco většího nebo se sami seberte a jděte udělat radost nějaké babičce, která třeba ještě v projektu není zapojená. Stačí se zeptat ve vašem městě v zařízení pro seniory. Nebo možná máte svojí vlastní babičku, kterou zanedbáváte, změňte to!