Včera byl večer během něhož probíhají mikulášské obchůzky. Tato krásná tradice se naštěstí v Čechách drží zuby nehty. I když průvody vypadají jinak než v minulosti, kdy kromě anděla Mikuláše a čerta chodila ještě smrtka, Ambrož, Perchta a často i jiné postavy, zůstává tato tradice krásným zvykem vyhrazeným jen pro české děti. Letos jsem šla za čertici a jsem moc ráda, že jsem si to mohla zkusit. I když strejda Mikuláš říkal, že čerti mají být vždy kluci. Obcházeli jsme domky, abychom postrašili děti.
Nejde ale jen o děšení malých dětí, Mikuláš má především výchovnou funkci, která pak dává rodičům do ruky skvělou "zbraň" v podobě věty: Já to řeknu Mikulášovi a ten na tebe pošle čerty! A obvykle to funguje (minimálně v prosinci, kdy je vzpomínka na čerty v dětech živá :D). Dnes některé matky oponují, že by se děti neměly strašit peklem, že je to stresuje, ale myslím, že dnešní mládež potřebuje takovýto vzor a obraz dobra a zla snad více, než předchozí generace. Jde především o správné provedení. Mikuláš by měl být hodný, vážný a slušný člověk s klidným hlasem a děti by měl poučovat a působit na ně jako vzor. Vzor dobra. Čerti by měli být lidé, dobře namaskovaní, ale stále lidé. Žádné šeredné masky (teď mám na mysli Krampusáky). Děti postraší i dobře zamaskovaný strejda dostatečně, nepotřebujete masku, které se děsí i dospělí a mají z ní zlé sny. Čerta by měl zvládat jak Mikuláš, tak anděl, aby bylo vidět, že zlo je stále na řetězu a dobro vyhrává. Takto má obchůzka smysl.
My vyrazili v pět odpoledne. Já s přítelem a ještě jeden kamarád jsme se přestrojili za čerty, barvy na obličej, paruky, kožichy a řetězi, metly a pytle. Přítel si dokonce vyrobil rohy z pravých ovčích rohů, připevnil je na drátěnou konstrukci a tu zakryl čepicí. Mikuláše máme krásného, mého strejdu, který je prostě báječným Mikulášem v pravém biskupském úboru zlaté barvy (žádné červené podivné kostýmky). Jen k jeho dětem šel za Mikuláše můj táta. Za anděla šla jedna naše známá kamarádka. Měla kostýmek taktéž vlastní výroby. Vždy jsme zazvonili a přivítali nás natěšení rodiče, předali Mikulášovi do knihy hříchů soupis pozitivních i negantivních vlastností a chování svých dětí. Pak nám předali balíčky pro děti, které nesl anděl. Některé děti snášely Mikuláše dobře a jen se s vážnou tváří krčily u maminky, jiné skutečně brečely a slibovaly Mikuláši, že se polepší a říkaly básničku. My čerti jsme stáli v pozadí, řinčeli řetězi a hrozili pytlem, kotlem nebo peklem. Za obchůzku nic nechceme, ale někde dají stokorunu, někde dvě, někde pohostí kořalkou, někde chlebíčky.
Zachovejme si tuto veskrze krásnou a výchovnou tradici. Já na svoje děti čerty zvát budu.
![]() |
já jako čertice :D |
Na závěr přidávám nápad jak dětem darovat něco sezónního, lokálního a úplně zdravého - Mikuláše z jablka. Z barevné čtvrtky jsem vystřihla papežskou čepici a na ní nakreslila kříž, na makovici jsem nakreslila lihovým fixem oči, korálek je nos a z vaty vousy, z bílého papíru jsem pak vyrobila bílou harmoniku, která mi zakryla spoj stopky a makovice. Je to taková blbost :D
Komentáře
Okomentovat