Přeskočit na hlavní obsah

Domácí pekař 3. díl: Poplamenice

 Poplamenice dřív znalo každé dítě a těšilo se na ně "jako malé dítě" :). Jde vlastně o chlebové placky, kterými se zkoušelo, jestli je chlebová pec už dostatečně rozpálená. Zkoušet teplotu na celém chlebu by se asi moc nevyplatilo, takže naši předci zkoušeli do pece jako první jen malé placičky. Tyto placky dozdobili sušeným ovocem nebo škvarky a pak je ještě teplé dávali dětem. Poplamenice je skutečně nezbytné jíst ještě teplé. Po vychladnutí ztvrdnou a nejsou dobré. Je to totiž prakticky jen koncentrovaná kůrka bez vlahé střídky. 



O poplamenicích se píše už v Babičce Boženy Němcové: 

Když babička pekla chléb, měly vnoučata posvícení. Pokaždé dostaly poplamenici a po malém bochánku, švestkami neb jablky plněném, což se jim dříve nestávalo. Musely ale zvykat dávat pozor na drobty. „Drobty patří ohníčku,“ říkala babička, když smítala ze stolu drobečky a do ohně je házela.  

Receptem jsem se nechala inspirovat v pořadu Herbář (1. díl 2. řady).
Budete potřebovat 1:1 pšeničnou a žitnou chlebovou mouku, ideální je 250g:250g smíchat se lžičkou kmínu a menší lžičkou soli. Přidáte kvásek z 1 kostky droždí a 250 ml vlažné vody. Pak vypúracujete hladké těsto. Necháte ho kynout pod utěrkou na teplém místě asi 45 minut. 

Po vykynutí těsto přeložíme a necháme ještě 15 minut okynout. Následně z těsta na pomoučněném vále tvarujeme placky a ty plníme namočeným ovocem. Já použila sušené švestky, křížaly, hrozinky a nesířené meruňky. Poplamenice můžete dělat i na slano se škvarkami, zelím, špekem nebo smaženou cibulí. Nápně taky můžete balit do těsta jako do měštců. Před pečením okraje potřete vodou. Pečeme v chlebové peci asi 20 minut, ale předpokládám, že vy budete péct v troubě do zhnědnutí. Jíme teplé!












Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Svatomartinské posvícení

I když bydlím v Týně nad Vltavou, stále slavím naše radomyšlské martinské posvícení. Posvícení bývá často poslední bujará oslava před nastávajícím vánočním půstem a zároveň využívá plné bohatosti, kdy jsou sýpky stále plné. Posvícení oslavuje výročí vysvěcení místního kostela a v Radomyšli máme právě krásný gotický a velmi starobylý kostel zasvěcený svatému Martinu. gotický kostel v Radomyšli  Svatý Martin je veskrze sympatický světec, který se narodil na území dnešního Maďarska. Už od mládí se chtěl dát na církevní dráhu, ale rodiče mu vybrali cestu vojáka římské armády. Jeho otec byl vojákem celý život. Martin plnil své povinosti spolehlivě a poctivě, takže se stal důstojníkem. Přestože byl římským vojákem, zachovával si křesťanské ctnosti. Ke svému sluhovi se choval svatý Martin půlí plášť žebrákovi bratrsky, byl skromný a laskavý. Nejznámnější je legenda o žebrákovi a plášti. U městské brány v Amiensu v zimě v roce 335 uviděl Martin žebráka, který se třásl zimou a...

Králičí spektrum

Do našeho králičího osazenstva přibylo několik nových kousků. O angorských králících a českých strakáčích jsem už články psala. Teď pro vás mám další tři plemena, kterými se můžeme pyšnit. Králíčci jsou ale bez papírů, takže nejsou vhodní do zájmového chovu nebo na prodej. Nicméně na ukázku k muzeu jsou skvělí, všichni se nechají mazlit a hladit. Jsou krásným příkladem práce chovatelů, kteří za léta snažení dosáhli úžasných barevných kombinací. Evžena, burgunského králíka jsme dostali od lidí, kteří si ho koupili jako zakrslého králíka. Nicméně Evžen poněkud vyrostl a nevešel se jim do klece pro zakrslé králíky, tak skončil u nás. My ho u nás necháme dožít a bude mazlený námi i návštěvníky muzea. Kuní ramlici a kaliforňačku jsme dostali od Lenky Limů. Ta chová tato plemena na kůži, vydělává si kožky. Tyto dvě králičice už byly nad rámec chovu, tak je dala nám. Obě jsou celkem krotké, ale jak už to bývá, nejsou tak mazlivé jako samci. Burgunský králík Toto krásné zrzavé plem...

Knížky Farmářky Lucky

Dlouho jsem přemýšlela, jestli mám napsat o knížkách, které ráda čtu. Nejsem přece žádný kritik :D Ale beru to tak, že třeba někoho ispiruji k přečtení něčeho, čemu věřím :) Zima je doba, kdy má člověk nejvíce času na čtení. Ráda čtu kuchařky a knížky o venkově. Z příběhových knih mám nejraději historické romány.  Tady je pár knížek, které vám mohu s čistým svědomím doporučit. Tyto knihy mají vždy nějakou přidanou venkovskou hodnotu. Přenesou vás na louky, do šumavských lesů, do světničky našich prababiček nebo na náves 18. století. Poskytnou vám dobrodružství, napětí i romantiku, a mnoho informací ze života našich předků. Kuchařky a knihy o tradicích a venkově Krkonošská kuchařka aneb hory dávají chléb je kniha Miloše Gerstnera z roku 2015. Nejde ale o klasickou kuchařku s abecedním seznamem receptů. Kuchařka obsahuje vyprávění o životě v horách na přelomu 19. a 20. století v každém měsíci roku. Je plná lidových tradic a nádherně realisticky vykreslené bídy i radosti obyv...