Pomocníci, kteří už z našich kuchyní téměř zmizeli

Kuchyně našich praprababiček vypadaly jistě docela jinak než ty naše. Vybrala jsem pár krásných a užitečných kousků, které dnes potkáme v moderních kuchyních jen velmi zřídka, zato sto padesát let zpátky by se bez nich neobešla žádná hospodyně. Všechny fotografie jsou pořízeny v Jihočeském zemědělském muzeu, na středověkém mlýně v Hoslovicích nebo jde o nádobí mojí tety.

Krajáče

 jsou nádoby na mléko a vaření mléka. Původně stály na třech nožkách nad otevřeným ohništěm a po zavedení sporáků získaly svou nynější podobu. Mléko bylo dříve stěžejní potravina a téměř vždy se svařovalo, takže krajáče zůstaly v domácnostech našich babiček až do konce 19. století, kdy se začaly používat smaltované hrnce. V některých domácnostech je najdeme i dnes, ale spíše nerezové. Tradičně je krajáč spojován se symboly hojnosti a úrody.

Díže

Tato velká nádoba sloužila především pekařům na zadělávání velkého množství těsta. Ke každé správné díži patřilo víko, aby se dala zavřít a těsto dobře kynulo a také kopist - dlouhé a úzké pádlo, kterým se těsto míchalo.

Ošatky

Nebo také slaměnky pokud byly vyrobené ze slámy. Dnes je používáme spíše jako dekoraci, ale dříve neodmyslitelně patřily ke každé venkovské domácnosti a především k pekařským dílnám. Pekaři do ošatek dávali vykynout chléb. Ten se však pekl jen párkrát do měsíce a to ve velkém množství. Proto muselo být v domácnosti ošatek hned několik. Jejich využití bylo ale široké, od nádoby na posbíraná vejce až po krmení pro dobytek. Nejčastěji byly mělké s průměrem okolo 30 cm. 

Lžičník

O existenci lžičníků jsem dlouho neměla ani zdání a už vůbec jsem netušila, že ho máme doma jako držák na hřebeny. Když se musela prodat chalupa na samotě, ve které bydlela moje prababička, našli jsme na půdě podivnou drátovanou "poličku". Vzali jsme si ji domů a 20 let jí používali na hřebeny, sponky a čelenky. Až letos jsem se dozvěděla, že jde o držák na lžíce.

Už od středověku se jedlo hlavně rukama. Lžíce se používala jen na tekutou stravu. Vidlička sice byla známá, ale církvi připomínala ďáblovy vidle. Lžičníky jsou staré jako samy lžíce. Jsou to vlastně poličky s otvory pro lžíce. Vyráběly se z plechu, drátků, dřeva... Často bývaly zdobené, protože byly v kuchyni na jasně viditelném místě. Občas na nich bylo i datum svatby, během níž lžičník dostala hospodyně do výbavy.

Později je vytlačily příborníky, ale na odkládání vařeček se používaly stále. I my se rozhodly lžičník darovat tetě, aby mohl sloužit svému účelu.

Bandaska

Mít krávu znamenalo nemít hlad. Mléko patřilo k velmi důležitým a základním surovinám. Kdo neměl krávu, měl alespoň bandasku, aby s ní mohl chodit k někomu, kdo krávu měl. Kromě mléka se do bandasky lilo pivo nebo polévka, kterou si dělníci brali do práce. Nejčastěji byly smaltované s pevným víčkem, aby se obsah nevylil. Dnes má už bandasku málokdo, a když už tak nerezovou.

Okřín

Mísu, ve které se zadělává těsto má doma každý, ale asi ne takovou se dvěma uchy po stranách. Okříny byly kulatého nebo oválného tvaru s již zmíněnými uchy. Vyráběly se z jednoho kusu dřeba a pokud se v nich zrovna nezadělávalo, uchovávala v nich hospodyně zásoby sušeného ovoce nebo luštěnin.

Smetaník 

Smetana je mléčný tuk, který se usazuje na hladině nadojeného zchladlého mléka. Dá se snadno sebrat naběračkou nebo lžičkou z mléčné hladiny, ale naši předci měli tyto speciální hrnce s "trubákem". Smetana se usadila na hladině a pomocí tohoto trubáku se rovnou slila. Později trubáky nahradily odstředivky.

Tímto krátkým výčtem pro dnešek končím. Líbil se vám článek a mám připravit další kousky z kuchyní našich babiček? Máte doma i vy nějaké poklady? Napište mi a můžete přidat i fotku :)